Cesta kolem světa – na koloběžce, stopem i po svých

Každý máme své sny. Sandra a David si je chtějí splnit na své cestě dlouhé tři roky… Vyrazili v červenci 2016 na koloběžkách. Po 85 dnech putování koloběžky v Řecku odložili a dál už pokračují různě – stopem a hlavně po svých. Jak se jim na koloběžkách jelo, co je potkalo a kde se toulají dnes?

25letá Sandra a 27letý David na své Cestě za snem plánují procestovat 70 zemí a hlavně inspirovat ostatní. Baví je cestování, poznávání odlišných kultur a všeho nového, ostatně i proto se na cestu vypravili a jak mi prozradili, cestou kolem světa to určitě nekončí.

Na cestu jste se připravovali 2 roky, učili jste se jazyky, trénovali kondici i techniky přežití. Vypadá to, že jste se připravovali na všechny životní situace.
David: Ano, na cestu jsme se připravovali celé dva roky a nejvíce ten poslední. Chtěli jsem být připraveni na cokoliv. Co se týká jazyků, umím anglicky, německy a francouzsky a k tomu jsem se začal v období příprav na cestu učit i italsky. S jazyky problém nemám, dokonce i když jazyk dlouho nepoužívám, slovíčka se mi po čase vybavují celkem rychle.

Sandra a David na své Cestě za snem
Sandra a David vyrazili na Cestu za snem v červenci 2016

Během příprav jsme se mimo jiné snažili denně chodit do fitka. Na koloběžkách jsme ale poprvé jeli v listopadu, a pak až v červnu, kdy jsme si je vyzvedli v obchodě a jeli na nich domů. To hlavní nás pak tedy čekalo až v červenci na začátku první etapy. Já jsem si svůj „extremismus” ve fyzické přípravě pochvaloval hned od startu. Zbývalo mi dost sil i na pomoc Sandře, ale myslím, že podobnou cestu může absolvovat každý i bez větší fyzické přípravy nebo s menším zapálením pro věc. Každý si totiž své hranice stanovuje sám, stačí své kondici přizpůsobit rychlost, délku denní etapy i celé cesty…
Sandra: Začátek cesty byl pro mě opravdu fyzicky náročný, každý den mě bolelo něco jiného, snad nebylo jediné místečko na těle, které bych necítila. Ale brzy se to zlepšilo, tělo si zvyklo a dojela jsem. :-) Co se týká jazyků, tak mě moc nejdou, učila jsem se rusky, ale když nemluvím, stěží si něco vybavím, ale azbuku jsem naštěstí nezapomněla. Anglicky jsem uměla základy, během cesty se stále učím a zlepšuji v mluvení. Ono mi ani nic jiného nezbývá… :-)

Pokračovat ve čtení

Yedoo Dragstr = pěknej drak

yedoo_dragstr_m_20161125Na koloběžky Yedoo Alloy jsem se těšila, poprvé jsem je viděla na loňském Designbloku, pak na jaře na veletrhu For Bikes, a tak jsem samo sebou možnosti některou z nich vyzkoušet neodolala. I když jsem si pro test mohla vybrat jakoukoli koloběžku z celé řady, bez dlouhého přemýšlení jsem se rozhodla pro koloběžku Yedoo Dragstr.
Tuhle velikost koloběžky mám nejraději a nedám na ni dopustit. Není největší, přesto je na pořádné svezení už dost velká a navíc velikost koloběžky 20/20 (i když od jiného výrobce), dobře znám. Jezdím na ní několikrát týdně. Využívám ji totiž nejen jako dopravní prostředek, ale pravidelně jako kondiční pomůcku. Zkrátka místo do fitka chodím koloběhat. :-) I když musím přiznat, že občas pokukuji i po koloběžkách o číslo větších (26/20 nebo 28/20), to zejména na delším výletě, kdy velké přední kolo ostatním neskrývaně závidím.

Koloběžka Yedoo Dragstr
Yedoo Dragstr

A co jí říkám?
Čím začít… Na první svezení jsem se nijak nepřipravovala a nic neočekávala, prostě jsem si koloběžku půjčila a jela. A pak jsem opakovaně zastavovala a zase se rozjížděla. Důvod byl jednoduchý – jakoby to jelo samo. První, na co jsem si vzpomněla, byla slova Jaroslava Juřici, designéra těchto koloběžek, který mi řekl: „Jezdil jsem i dřív, ale teď mě to víc baví, jediný odpor je moje tělo…“ Samozřejmě jsem se hned zajímala, jak to s hmotností této koloběžky je. Dragstr váží 7,4 kg, a tak je o dost lehčí než ostatní koloběžky této velikosti na trhu. A při jízdě je to fakt hodně znát. Ostatně koloběžky Yedoo z řady Alloy, do které patří i Dragstr, jsou svou nízkou hmotností specifické – souvisí to s použitým materiálem – jsou z hliníku.
Nižší hmotnost koloběžky jsem pocítila i ve chvíli, kdy mě déšť donutil využít MHD a nastoupit do tramvaje. S tou svou koloběžkou jsem už cestovala několikrát, takže při nastupování s nutností překonat 2 (nebo 3?) schody jsem zabrala jako obvykle. Dragstr do tramvaje naskočil skoro sám, až jsem se lekla… A při další cestě mi na jeho „nalodění“ v podstatě stačila jedna ruka.

Pokračovat ve čtení