Cesta kolem světa – na koloběžce, stopem i po svých

Každý máme své sny. Sandra a David si je chtějí splnit na své cestě dlouhé tři roky… Vyrazili v červenci 2016 na koloběžkách. Po 85 dnech putování koloběžky v Řecku odložili a dál už pokračují různě – stopem a hlavně po svých. Jak se jim na koloběžkách jelo, co je potkalo a kde se toulají dnes?

25letá Sandra a 27letý David na své Cestě za snem plánují procestovat 70 zemí a hlavně inspirovat ostatní. Baví je cestování, poznávání odlišných kultur a všeho nového, ostatně i proto se na cestu vypravili a jak mi prozradili, cestou kolem světa to určitě nekončí.

Na cestu jste se připravovali 2 roky, učili jste se jazyky, trénovali kondici i techniky přežití. Vypadá to, že jste se připravovali na všechny životní situace.
David: Ano, na cestu jsme se připravovali celé dva roky a nejvíce ten poslední. Chtěli jsem být připraveni na cokoliv. Co se týká jazyků, umím anglicky, německy a francouzsky a k tomu jsem se začal v období příprav na cestu učit i italsky. S jazyky problém nemám, dokonce i když jazyk dlouho nepoužívám, slovíčka se mi po čase vybavují celkem rychle.

Sandra a David na své Cestě za snem
Sandra a David vyrazili na Cestu za snem v červenci 2016

Během příprav jsme se mimo jiné snažili denně chodit do fitka. Na koloběžkách jsme ale poprvé jeli v listopadu, a pak až v červnu, kdy jsme si je vyzvedli v obchodě a jeli na nich domů. To hlavní nás pak tedy čekalo až v červenci na začátku první etapy. Já jsem si svůj „extremismus” ve fyzické přípravě pochvaloval hned od startu. Zbývalo mi dost sil i na pomoc Sandře, ale myslím, že podobnou cestu může absolvovat každý i bez větší fyzické přípravy nebo s menším zapálením pro věc. Každý si totiž své hranice stanovuje sám, stačí své kondici přizpůsobit rychlost, délku denní etapy i celé cesty…
Sandra: Začátek cesty byl pro mě opravdu fyzicky náročný, každý den mě bolelo něco jiného, snad nebylo jediné místečko na těle, které bych necítila. Ale brzy se to zlepšilo, tělo si zvyklo a dojela jsem. 🙂 Co se týká jazyků, tak mě moc nejdou, učila jsem se rusky, ale když nemluvím, stěží si něco vybavím, ale azbuku jsem naštěstí nezapomněla. Anglicky jsem uměla základy, během cesty se stále učím a zlepšuji v mluvení. Ono mi ani nic jiného nezbývá… 🙂

Cesta za snem - Albánie
Tohle za ty dva roky příprav stálo…

Co taková cesta, než vyjedete, obnáší – dát výpověď, vše vysvětlit rodině, uzavřít pojistku, pronajmout byt, 2 roky šetřit každou korunu…
David: Dát výpověď bylo tím nejlehčím. Hodně jsme se museli uskrovnit. Z pronajatého bytu jsme se odstěhovali na „chatu” – napůl zděný a napůl dřevěný malinkatý domeček, který neměl vodu, koupelnu ani splachovací záchod. Elektřinu jsme si natáhli od rodičů. Na záchod jsme chodili do „kadibudky“ a pro vodu k pumpě. Nejhorší byla zima, malé topení chatu nevytopilo, navíc jednoduchými okny dovnitř táhlo, takže jsme na spaní museli mít několik vrstev oblečení a aspoň dvě deky. Hodně jsme tak ušetřili na nájemném. A i když to bylo náročné, věděli jsme, proč to děláme. Šetřit každou korunu nebylo jednoduché hlavně pro Sandru. 🙂 Asi jako každá holka si občas ráda kupovala oblečení a různé šminky, chodila posedět s přáteli do různých podniků atd. A tomu musel být konec. A někdy ji to pěkně štvalo. 🙂 Ale člověk si zvykne a začne přemýšlet nad tím, co opravdu potřebuje a co už je zbytečné. S přáteli jsme pak nechodili tak často, omezili jsme se i v jídle a začali si kupovat potraviny pouze k vaření, žádné „mňamky“. A hlavně jsme se naučili nevyhazovat zbytky, ale vždy vařit jen tolik, kolik sníme. Zvládli jsme to, ale musím přiznat, že ty dva roky pro mě byly nesmírně vyčerpávající, a když cesta konečně začala, bylo to jako vysvobození a velká odměna.
Sandra: Sama za sebe můžu říct, že jsem za tuhle zkušenost ráda. Nebylo to lehké, ale nemám pocit, že by mi to něco vzalo, naopak mi to hodně dalo – naučila jsem se spoustu věcí.

Proč jste na I. etapu zvolili koloběžky a ne třeba kola?
Na kolech jezdí každý 🙂 Koloběžky byly zajímavější, jak pro nás, tak i pro ostatní. Chtěli jsme vědět, jestli to dokážeme – spousta lidí nevěřila, že to ujedeme a považovali nás za blázny. Často jsme slýchali: „To vás teda chci vidět…” Občas to bylo demotivující, ale my dojeli 🙂

Cesta za snem a koloběžky Yedoo Mezeq
Koloběžky Yedoo Mezeq V – obstály na jedničku!

Na jakých koloběžkách jste jeli? Zvažovali jste předem nějak pečlivě, komu je přenecháte?
Vyrazili jsme na koloběžkách Yedoo Mezeq V.  A nelitujeme, jelo se nám dobře a koloběžky celou cestu až do Řecka vydržely a obstály i v takových terénech jaké byly v Albánii. 🙂
Ze začátku jsme je chtěli prodat v bazaru nebo na náhradní díly, ale v Řecku jsme narazili na jeden velký problém – koloběžky pro ně byly jednou velkou neznámou, takže jsme neměli žádnou šanci. Chtěli jsme je darovat jedné škole, ale bohužel ta je kvůli předpisům nechtěla. U popelnic jsme koloběžky jen tak nechat nechtěli, přece jen nám svým způsobem byly blízké. 🙂 Až jsme narazili na jedno fitness centrum a jeho majitel Konstantinos, který tam vede i projekt Řecko v pohybu, si koloběžky od nás 13. října s velkou radostí převzal.

Cestujete podle mapy nebo spoléháte na GPS?
Ze začátku jsme používali mapy, ale byly čím dál dražší, takže jsme si stáhli offline mapu, která ale nebyla vždy spolehlivá, a tak jsme začali spoléhat i na lidi. A hodně nám pomáhá buzola – obzvláště ve slovinských horách okolo jezera Bled byla k nezaplacení.

Cesta za snem - klášter Meteora, Řecko
Komplex klášterů Meteora, Řecko

Za 85 dní jste na koloběžkách ujeli 3500 km, potkalo vás něco, o čem můžete říct: Nic horšího/lepšího jsme v životě ještě nezažili?
David: Nelze říci, že by to bylo to nejhorší, co jsem v životě zažil, ale určitě se to řadí do top5. Jde o příhodu z Řecka, kde jsme se vzájemně jeden druhému na téměř 3 hodiny ztratili – bez vidiny zlepšení situace. Dokonce jsem volal policii, ale ta mluvila jenom řecky, takže mi nepomohla. Už už bylo na řadě mezinárodní číslo 112, když nám pomohl jeden stařík a díky němu jsme se našli! Byla to příšerná zkušenost, protože ať jsme kdekoli, cítím za Sandru a její bezpečný návrat domů určitou zodpovědnost. A to nejkrásnější a nejúžasnější, co jsem na cestě viděl, byl komplex klášterů Meteora v Řecku. Díky náboženskému fanatizmu jednoho mnicha nyní můžeme obdivovat kláštery postavené na vrcholech skal přímo nad náhorní plošinou Kalambaka. Je to úžasné a slovy těžko popsatelné (více v článku na stránkách Davida a Sandry). Takže až budete v Řecku – doporučuji!
Sandra: Tak pro mě skoro byl každý den ten nejlepší! Pokaždé jsem zažila něco nového, každý den byl jiný… A můj nejhorší den? Naprosto stejný jako Davidův.

Cesta za snem - spaní v hamace
Tak se spí v hamace

Často jste spali v hamace, zavěšení nad zemí. Nebáli jste se o koloběžky?
Při spaní v hamace nemá člověk žádný přehled o tom, co se kolem něj děje. Takže jsme se proti ukradení koloběžek jistili, jak jen to šlo. Ale těžko říct, jestli by to pomohlo. Pokaždé jsme koloběžky připoutali ocelovými lanky k sobě a od řídítek jsme vedli lano dovnitř do hamaky. Pokud by s koloběžkami někdo pohnul, rozhoupalo by nás to a snad i vzbudilo. Naštěstí nemůžeme říct, jak by to dopadlo. 🙂 Všechny země, kterými jsme projížděli, jsou na tom s kriminalitou srovnatelně anebo lépe než ČR, kromě Albánie. Tam jsme se necítili dobře a i když jsme o nic nepřišli, strach nás provázel neustále.

Cesta za snem - Rakousko
Sandra s Davidem a jejich plně naložené koloběžky

Jak se vám na koloběžkách jelo? Vezli jste s sebou nějaké náhradní díly?
Na koloběžkách se nám jelo vesměs dobře, až na ty nesmírné kopce, ale to k tomu tak nějak patří. Denně jsme urazili 18 až 65 km (v závislosti na terénu, počasí a míře vyčerpání) a ke konci už jsme se těšili až se našich koloběžek zbavíme. Ale nakonec se nám moc nechtělo a bylo nám smutno, že jsme se s nimi rozloučili. Z náhradních dílů jsme vezli duši, lepení a imbusy. Náhradní duše jsme nakonec nevyužili, ale celkem pětkrát jsme lepili ty původní. Veškeré problémy se vyřešily utažením matiček, šroubků a jednou jsme ladili brzdy. Vzhledem k najeté vzdálenosti, dennímu využití a ne vždy šetrnému zacházení, samé maličkosti.
Před cestou jsme si na koloběžkách udělali dvě vylepšení. První nám poskytli v Yedoo – přední i zadní blatník uchycený na dvou místech, a to druhé bylo kompletně v naší režii. Koupili jsme dva košíky na jízdní kolo a přimontovali je na přední kola. Díky tomu jsme mohli vézt víc jídla a vody a nemuseli nést spacáky a hamaky na zádech. Na ty časy nyní vzpomínáme. 🙂

Cesta za snem - Chorvatsko
V Chorvatsku koloběžky moc známé nejsou

Na koloběžkách jste procestovali 8 zemí, co na koloběžku místní říkali? Je to v Evropě známý dopravní prostředek?
Ve Slovinsku koloběžky znali, ale nepoužívali. Od Slovinska dále byli lidé překvapeni a povětšinou koloběžky vůbec neznali. Perfektně to ilustruje případ, když si na chorvatské straně hranice celník zkoušel koloběžku místo naší lustrace. A jakmile jsme řekli, odkud kam jedeme, lidé se s námi dávali do řeči. Dalo by se říct, že díky našim koloběžkám jsme měli k místním vždy blíže. No a v Řecku znají jenom takovou tu dětskou verzi. To na čem jsme přijeli, nikdy nikdo neviděl. Nejedno auto zastavilo, jen aby se zeptali, co to je a kde to má motor. V Černé hoře zase byla jedna řidička tak fascinovaná naším dopravním prostředkem, že nějak zapomněla brzdit a ťukla chlapíka před sebou. Anebo v Chorvatsku si jeden pár objel kruhový objezd hned dvakrát, jen aby se mohl podívat lépe a popřát nám hezkou cestu… Celkově vzato není koloběžka v Evropě tak běžný dopravní prostředek, jak by se mohlo zdát.

Cesta za snem - plně naložené koloběžky
Vezeme toho spoustu…

Co vše s sebou vezete, máte s sebou i něco speciálního a jaký máte rozpočet?
Vezeme toho spoustu. 🙂 Od oblečení do teplých krajů (kraťasy, trika s krátkým rukávem, tílko…), přes oblečení do zimy (zimní bunda, teplé kalhoty, rukavice…), po spací pytle, karimatky, lékárničku vybavenou různými prášky a náplastmi, malý vařič, plastový příbor, lano, speciálně s sebou vezeme filtr na vodu (především proti choleře, ale funguje i proti ostatním parazitům) a solární panel (dobíjení baterií). Také žínku na umytí, lihové kostky, notebook, kameru a foťák a deníky, kam si každý večer zapisujeme.
Náš rozpočet je velice omezený, máme sto korun na den pro oba dva. Kupujeme si chleba, občas džem (protože je levný a je ho spousta), máslo, vaříme si rýži, těstoviny. Občas nás i někdo pohostí či nějaké to jídlo na cestu nám dá. 🙂

Cesta za snem - Řecko
Odteď po svých, Řecko

Nelitujete, že jste koloběžky odložili?
Odpověď není jednoznačná… jak se to vezme.
+ více svobody v pohybu, konec první etapy, méně strachu v souvislosti s jejich zcizení
– těžší batohy, méně místa na jídlo a vodu, přesuny po městech a vesnicích zaberou znatelně více času
…mrzí nás, že už je nemáme, ale hřeje nás, že jsou v dobrých rukou a že někomu pomáhají plnit jeho sen, což se přímo kryje s naším projektem. Máme možnost zkusit zase jiné věci. Jednou z nich je autostop, ve kterém jsme úplní nováčci. Vyžaduje to více trpělivosti a méně fyzické zdatnosti. Na druhou stranu, když nám dlouho nikdo nezastavuje, jdeme pěšky a to se, co do námahy, dá úplně srovnat s koloběhem. Rozdíl je vyvážen batohy.

Nemáte obavy z „ponorky“? Přece jen 24 hodin denně po dobu 3 let být stále spolu…
Obavu z ponorky máme oba, ale není to nic, co bychom nezvládli. Tak se prostě chvíli budeme hádat a ono to vyšumí. Navíc dlouho rozhádaní nikdy nevydržíme! 🙂 Hlavně často komunikujeme s jinými lidmi, takže když nad námi visí nějaký mrak, hodně rychle se rozplyne.

Cesta za snem - Albánie
Nocování u hřbitova, Albánie

Většinou spíte na lavičkách, pod mosty a v parku…, nestýská se vám po posteli? A nechybí vám koupelna a třeba i splachovací záchod? 🙂
Chybí a někdy moc! 🙂 Ze začátku to bylo strašné, spát na tvrdé zemi a nebo v lepším případě v hamace, která je sice měkká, ale musíme si najít tu správnou polohu. Teď už to máme ozkoušené a víme. Když nás někdo pozve k sobě na přespání, tak ze všeho nejvíc se těšíme na teplou sprchu a až potom na postel. Sprcha, postel i spaní pod střechou jsou pro nás neuvěřitelným komfortem, který náležitě oceňujeme. Záchod nám chybí, hlavně to soukromí a klid. 🙂 Ale například v Bosně, Albánii či v částech Chorvatska jsme byli rádi, že můžeme jít „na záchod” ven, jelikož….no jak to říct? Hygiena tam neznamená to samé jako u nás. 🙁 A splachovací záchod jsme kolikrát vůbec neviděli (Albánie).

Cesta za snem - solární panel je nezbytný
K nezbytné výbavě patří i solární panel

Jakým způsobem komunikujete s rodinou a přáteli? Sázíte na mobily, internetové kavárny, hotely apod.? Jak dobíjíte baterie?
S rodinou a přáteli komunikujeme především přes Skype, email a občas nám i někdo zavolá (když jsme v EU). Vezeme s sebou notebook, 2 powerbanky, 2 mobilní telefony a 1 solární panel. Panel jsme dostali od jednoho z našich sponzorů Pod 7 kilo. I když se nám nepodařilo naplnit tuto filozofii a máme batohy 18 a 24 kg těžké, kluci z tohoto obchodu nám umožnili nevézt dvakrát větší váhu. Solárním panelem nabíjíme powerbanky a z nich potom všechna zařízení – ukázalo se, že toto je nejrychlejší postup. Co se týče připojení na internet, tak plně spoléháme na veřejné wifi. Spíše než do hotelů vyhledáváme McDonald´s a jiné restaurace, kde je to standard a nenutí nás něco si objednávat.

Cesta za snem - sběr oliv na Krétě
Sandra s Davidem sehnali práci – sbírají olivy, Kréta

A kde se v těchto dnech pohybujete, vyvíjí se vše podle vašich plánů a představ?
Cestu jsem měli detailně naplánovanou… Ale… Situace se mění – země zůstávají, akorát se mění pořadí etap – i když byla v plánu Asie, pojedeme Evropu.. V těchto dnech jsme na Krétě. Podle plánu jsme si měli vydělat 2000 euro na letenky po Asii, ale turistická sezona skončila a olivová je „v běhu“. Jenže na Krétě 8 měsíců nepršelo a úroda je poloviční, takže nikdo nechce najímat pracovníky, farmáři očekávají ztráty. Projeli jsme celou Krétu od Sitei po Chaniu a práci jsme nenašli. I když trochu štěstí se na na nás usmálo – dva týdny jsme pracovali na farmě a vydělali si 300 euro a nyní v půlce listopadu jsme na dva až tři týdny sehnali další práci – sbíráme olivy, pomáháme kolem domu… Přesto jsme nuceni změnit plán – nemíříme do Asie, ale procestujeme zbytek Evropy. 3. etapa bude transamerická a 4. povede na Nový Zéland, Austrálii a do Asie. Cestu kolem světa tedy zrealizujeme v obráceném směru. Nyní nás čekají Makedonie, Bulharsko, Rumunsko, Moldávie, Ukrajina, Bělorusko, pak zamíříme na sever Evropy a odtud zase na jih přes Německo, Francii, dále do Španělska a Portugalska a podél západního pobřeží do Velké Británie, odkud plánujeme odletět do Kanady. Oproti plánu nás na severu čeká pořádná zima, budeme se krátce nacházet za severním polárním kruhem a doufáme, že odměnou nám bude polární záře. Tak nám držte palce!

Děkuji za rozhovor a přeji pohodové putování a hodně štěstí.

Foto: archiv Cesty za snem

2 komentáře

  1. Ahoj, Davide a Sandro.
    Denně na vás vzpomínám a držím palce, aby se vám nic nestalo, abyste neonemocněli, aby …. je toho moc. Vaši cestu sleduji na této stránce, poptávám se u vašich rodičů. Dokázali jste toho hodně, myslím, že předčasný návrat by i pro vás byl splněním snu. Držte se a šťastně se vraťte. babička

  2. Hezký den, paní Danielovská,
    moc děkuji za Váš pozdrav Sandře a Davidovi, určitě jim vzkaz, který jste jim napsala, předám.
    Šárka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *