Dalibor Beneš – cestovatel, dobrodruh a koloběžkář

dbenes_m_20161220Narodil se ve znamení Raka a podle horoskopu by měl být veskrze domácky založeným člověkem, změnám a dobrodružství nepříliš nakloněným. Jenže je to jinak. Doma moc neposedí a co víc, vyráží do míst, kde i několik dní nepotkáte ani živáčka…
Bajkal, Laponsko, Dolomity, Polární Ural… Dálný Východ – to jsou jen některá místa, která Dalibor Beneš procestoval, a kam se někdy i vrací. Na Dálný Východ na jaře příštího roku zamíří dokončit druhou část své cesty Od oceánu k oceánu. Její první etapu projel letos na podzim na koloběžce a na koloběžce cestu také plánuje dokončit.

Ve svých výpravách míříte daleko, letos jste se vydal na Dálný Východ – již potřetí. Co vás tam táhne?
Už jsem to někde napsal. Lákají mě tam ty ohromné liduprázdné prostory. Kde jinde zažijete to, že se lidé na rynku v Tomtoru (vesnici na pólu chladu) domlouvají na společné cestě za nákupem do městečka Usť-Něra, vzdáleném více než 400 km, protože nic blíže není? Ruský Dálný východ je 2x větší než Indie, má pouze 6 mil. lidí a stále větším tempem se vylidňuje.

Třístopá koloběžka Dalibora Beneše
Na třístopé koloběžce Dalibor cestoval v roce 2013

Kde se vzal nápad podniknout letošní cestu na koloběžce a proč ne na vaší třístopé koloběžce jako v roce 2013?
Na tu mou letošní cestu jsem myslel již v zimě roku 2010, kdy jsem se s parťákem pohyboval v oblasti horního toku legendární řeky Kolymy a říkal si, že by nebylo marné, pokračovat podél řeky dále na sever až k jejímu ústí do moře Laptěvů. To je totiž teprve ta pořádná divočina. A tak jsem sbíral a sbíral odvahu, až jsem si řekl, že není již kam couvat a rozhodl se vydat na cestu.
Třístopá koloběžka odvedla vynikající práci při cestě na Pamír. Zaslouženě odpočívá v garáži, vypodložená polystyrénem, aby jí nezábla kolečka. Letos jsem jí však již nevzal. Hledat vhodné tři stopy v tom složitém terénu na Pamiru bylo těžké a mě stejně těžký terén čekal při mé letošní cestě a ještě těžší bude čekat v zimě 2017 na další etapě cesty.

Kicbike Cruise Max 20
Letos Dalibor cestoval na koloběžce Kickbike Cruise Max 20

Jak se vám na koloběžce Kicbike Cruise Max 20 jelo a pojedete na ní i druhou část cesty?
Jelo se mi dobře. Vlastně jsem neměl žádnou technickou závadu a dokonce ani jeden defekt pneumatiky. Říkal jsem jí: „Holka pojď!“ a ona vždycky radostně poposkočila. Druhou část cesty na ní jet dokonce musím, protože na mě čeká v Magadanu.

Jak jste se na cestu připravoval a jak dlouho? Trénoval jste i na koloběžce?
Na tu mou letní část cesty, kterou již mám za sebou, jsem se až tak moc nepřipravoval. Cesta po Tenkinské aKolymské trase není logisticky příliš náročná. V zimě to bude horší, musím vyřešit spoustu otazníků kolem povolení, vhodného vybavení, logistiky atd. Také jsem si řekl, že musím do odjezdu najezdit na koloběžce alespoň tolik, co mě čeká. Tedy alespoň 1600 km. Jsem ve velkém skluzu.

Sušená strava Travellunch
S sebou na cestu si Dalibor bere i sušenou stravu Travellunch

Co si s sebou na takovou cestu berete? A co nikdy nesmíte zapomenout?
Beru si vše, co je potřebné pro nezávislý pohyb krajinou. Věci na spaní, na vaření atd.
Nikdy nesmím zapomenout na malého anděla strážného od mé ženy Libušky. A vozím s sebou jídlo, protože možnosti doplňování po cestě jsou malé. Na celou cestu však nelze. To bych neuvezl. Na cestě však člověk občas potká osady, kde se dají doplnit potraviny, a nebo dobré lidi, kteří pomohou.
Lidé se mě občas ptají, co takhle si něco ulovit? Získat potravu lovem je však téměř nereálné. Alespoň pro mě.To by člověk musel být vybaven puškou a za tou zvěří vyrazit mimo cesty do tajgy a hlavně tu zvěř najít, vystopovat, „vysedět“. V zimních podmínkách velmi těžké. V létě jsem se docela úspěšně krmil rybami na všechny možné způsoby. V zimě to také lze, ale je to o hodně složitější, protože vše je pod ledem.

Dálný VýChod a cesta Dalibora Beneše
Dalibor plánuje projet Dálný Východ tentokrát od oceánu k oceánu – II. etapu zahájí v březnu

Podle čeho cestujete? Máte mapu nebo GPS? Bloudíte často?
Poslední dobou jezdím pouze s mapou a někdy i s kompasem. Tvrdím, že když má člověk dostatek času a nežene se krajinou jako splašený, tak zabloudit vlastně nemůže. Akorát třeba zjistí, že nakoukl do sousedního údolí a pak se zase vrátí do správného směru a má o zážitek navíc.

Absolvoval jste kurz první pomoci, umíte si třeba zašít tržnou ránu? Máte nějak speciálně vybavenou lékárničku?
Kurs první pomoci nemám, ale tržnou ránu bych asi zašil, protože jsem to odkoukal od kamaráda, který mě kdysi, také na Sibiři, zašíval nohu roztrženou od psa. Lékárničku mám, ale pouze se základními prostředky, aby vážila co nejmíň. Nějaké obinadlo, obvaz, náplasti, prostředky na tlumení bolesti, širokospektrální antibiotikum.

Takhle se táboří na Dálném Východě
Takhle Dalibor táboří na Dálném Východě

Kde a jak nocujete, setkáváte se s místními lidmi nebo je krajina, kudy jedete spíš neobydlená?
Dost často putuji krajinou, která je skutečně prázdná a pustá, a tak s dostatečným předstihem hledám vhodné místo na táboření. A jelikož jsem vybíravý, tak to musí být pěkné místo někde na říční terase, s dostatkem naplaveného dříví a s hezkým výhledem do krajiny.
A to je v tajze někdy těžké najít, takže pak spím třeba v roští. Ale když se to povede, tak je to nirvána.
Samozřejmě, když potkám dobrého člověka a on mě pozve k sobě, tak je to také vynikající a člověk si pak vyslechne mnohdy neuvěřitelné příběhy.

Zimní část cesty Dalibora Beneše
Taková bude Daliborova II. etapa

Jak na takové cestě řešíte hygienu? Možná zbytečná otázka, podél Kolymské cesty je vody dost a dost. Nebo se držíte zásady, že špína izoluje? 🙂
V létě není problém – člověk vleze do řeky. V zimě je taková zima, že to přestává bakterie bavit. Navíc v tom sněhu a ledu se nemá člověk o co ušpinit, tedy když pominu ohniště nebo špatně fungující vařič. Sám polárník Jaroslav Pavlíček říká, že taková přiměřená špína je jako jedny spodky navíc. 🙂
Podél Kolymy je vody skutečně dost, ale jen v létě. V  zimě se k ní musíte prokutat. Na Bajkale, největší zásobárně sladké vody na zeměkouli, jsem v zimě téměř „chcípnul“ žízní, protože mě nefungoval vaříč a dostávat se denně přes více než metrový led k vodě je téměř nemožné.

Cestou necestou - Dalibor Beneš na Dálném východě
Cestou necestou – i tak putoval Dalibor Beneš po Dálném Východě

Máte za sebou 1. etapu, jak byla dlouhá a jaká byla cesta – z kopce do kopce, rovina, asfalt, nezpevněný povrch, bláto, písek…?
Byla to cesta cca 900 km dlouhá, přes hory Čerského hřbetu, tedy skutečně nahoru dolů. S výjimkou prvních 45 km z Magadanu, kdy je asfalt, je to tzv. gruntovka, tj. silnice zpevněná pouze štěrkem. Místy štěrk není a je hluboké bahno. Pro koloběžku nepříliš optimální terén, ale já nespěchal, polovinu cesty tlačil a kochal se krajinou.
Zažil jsem dvě povodně. První ještě šla a sice těžce a v deštích jsem pokračoval po cestě, která byla ještě průjezdná. Druhá povodeň na řece Ajan-Jurach mě přibila na místo. Za mnou spadl most a přede mnou uplavala silnice. Ale pak přišlo babí léto a já až do konce cesty měl nádherně.

Jakými jazyky hovoříte a jak se na cestách domluvíte?
Mluvím rusky a trochu anglicky.

Dalibor Beneš a Dálný Východ
Idylka, ale může ji narušit medvěd…

Je něco, co vás na poslední cestě zaskočilo? Pokud bych se vás jako zkušeného cestovatele spíš neměla zeptat jinak: Je vůbec něco, co vás zaskočí?
Ani medvědi a vlci?
Zaskočí mě samozřejmě tisíc věcí, ale možná už jsem se naučil tomu, že nakonec téměř vše je řešitelné, akorát člověk nesmí propadnout panice.
Vlků se nebojím, ani žádnou zbraň nevozím. Vlci na lidi neútočí. Poslední zdokumentovaný případ napadení člověka vlkem je Červená Karkulka. 🙂 S medvědy to bylo podobně. Jezdil jsem na Sibiř v zimě a medvědi v zimě spí (tedy s výjimkou tzv. šatunů, což jsou medvědi, co se nestihli v létě vykrmit a běhají v zimě po lese a hledají jídlo). Teď v létě jsem postoj přehodnotil. Medvěda jsem potkal na silnici, jeden mě navštívil v noci a také jeden zabil člověka poblíž Omčagu. Bál jsem se hodně a spal s odjištěným ohňometem.

Kolik km denně jste musel ujet? Máte podrobný plán, časový rozpis?
Plánoval jsem ujet tak 45 km denně. Nakonec to bylo v průměru cca 60 km denně a ten můj největší výkon byl 80 km za den. Snažím se na své cesty připravovat pečlivě, jak studiem dostupných informací, tak přípravou vybavení a potrénováním těla. Na druhou stranu se může stát, že na vás na Ruzyni nastraží zajímavou výstavku historických fotoaparátů, a vám pak uletí letadlo na Kolymu. To pak je celé plánování v háji. 🙂

Dálný Východ a setkání s místními
Dalibor cestuje sám, ale občas má štěstí a potká se s místními

Na své cesty většinou vyrážíte sám. Co na to vaše rodina, přece jen vaše cesty nejsou vždy zcela bezpečné a nejspíš na ně padne celá dovolená.
Ale já jsem i jezdil s parťáky, ale nyní nějak přestali být lidi. Tak jsem začal jezdit sólo a ono mi to zachutnalo.
Jak jsem již řekl, případná rizika na cestách se snažím eliminovat pečlivou přípravou.
No a co se týče dovolené, tak to je problém. Celá má dostupná dovolená padne na ty mé výlety a na rodinu zbydou jen drobty. Můj dluh vůči mé ženě Libušce narůstá.
A už se mě i ptali, jestli ji neplánuju někdy vzít s sebou, ale nechci svou ženu vystavovat tak vysoké míře nepohodlí a vlastně i strádání. Není takový masochista jako já. Snažím se s ní občas vyrazit v létě třeba k moři, ale uznávám, není to často.

Na cestách většinou spoléháme na mobily a internet, jak to je na Dálném Východě? Byl jste ve spojení s rodinou a blízkými?
Jezdím s mobilem, ale těch míst, kdy jej lze použít, není mnoho. Když to ale jde, tak jsou to ty nejhezčí chvíle! Když mám večer ve stanu hotovo, jsem po večeři a mám navařeno na příští den (zásobu čaje). Ležím ve spacáku a píšu zprávy domů… A stále dokola si pročítám ty došlé.

Druhou část cesty chcete podniknout začátkem března. Odkud vyjedete a jak se tam dostanete?
Vyjedu od řeky Burustach. Zde jsem svou letní cestu ukončil a zde začíná ten legendární zimnik ARKTIKA. Je to asi 70 km před Usť-Něrou. Doufám, že mě sem v zimě doveze z Magadanu svým autem Vadik, což je člověk, u kterého jsem v Magadanu přespával.

Dalibor Beneš se svojí koloběžkou Kickbike
Dalibor se svojí Královnou koloběžkou Kickbike velikou kolymskou. Tak jí říká, když má čas. 🙂

Snad mi prominete, ale překvapil mě váš věk (*1954). To už člověk většinou říká: kdybych byl mladší… teď už nemám odvahu ani takovou fyzičku… Kde tu odvahu a síly berete?
To je to mé ošklivé, veliké a nenasytné ego, které mě pořád nutí si něco dokazovat a brání mi obouti se do bačkor. Asi budu muset vyhledat nějakého psychoanalytika. 🙂
Vážně – to sebrání odvahy a síly je čím dál obtížnější, ale dokud to jde, tak proč ne? Hodně mi fandí mé děti a mám velmi tolerantní manželku. Jenom ji prosím, aby to se mnou ještě tak dva roky vydržela.

Dalibor Beneš - Dálný Východ. Jaká další cesta ho zláká?
Možná pak už zůstane doma, ale kdo ví, jaká další cesta ho zláká…

Ačkoli máte před sebou ještě jednu etapu, tipuju, že už máte v hlavě další místo, kam byste se rád podíval příště. Kam byste rád zamířil?
Momentálně mám jediný cíl. Dokončit svou cestu a spatřit moře Laptěvů. A tam zakopu do ledu láhev se vzkazem do budoucnosti.

A pak, někdy později, budu houpat na klíně vnoučata (které ještě nemám), budu jim vyprávět o svých cestách a naparovat se. 🙂

Děkuji za rozhovor.
A do Nového roku Vám přeji hodně zdraví, sil a neutuchající energie. A také – ať se cesta vydaří!

Foto: archiv Dalibora Beneše

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *