Docela jednoduše… Stačilo zavadit pohledem a sáhnout na řidítka…

Pořídit si koloběžku byl ale v tu chvíli okamžitý, takový překotný a neuvážený nápad, který uzrál až ve chvíli, kdy jsem se na koloběžce projela.

Typ koloběžky (nebo se říká model?) jsem vyřešila rychle, rozhodla zkušební jízda a nejspíš také sympatie. Nevím proč, ale velikost předního kola 20″ mi v tu chvíli přišla lepší. A tak se vozím na koloběžce Kostka Hill. A barva? Ta je samosebou pro ženy (při výběru čehokoli) velmi důležitá… Modrou, která patří k mým nejoblíbenějším, v nabídce bohužel neměli, a tak zvítězila červená.

Koloběžku si nemůžu vynachválit – je to skvělý dopravní prostředek a úžasná kondiční pomůcka. Ostatně hlavně proto jsem si ji pořizovala. A tak ráno už nechodím běhat ani se nevěnuji svižným procházkám – teď už „jen“ drandím na koloběžce.

Proč? Běh mě moc nebaví, svižné procházky jsou fajn, ale někdy to prostě už svižněji nejde a přitom by bylo třeba.
A na koloběžce? Nikdy jsem netušila, že je to tak intenzivní a energeticky náročná pohybová aktivita, která dokonale zapojí celé tělo… ani že mě to tak bude bavit.

Ale nejspíš to všechno začalo už mnohem mnohem dřív…