Na koloběžce z kopceeeeeee…

ilustrační foto jízda z kopceJízda z kopce je fajn. Vynahradí vám dřinu, kterou jste do jeho vyšlápnutí investovali a sjezd se vám bude bezesporu líbit, i když vás ta dřina teprve čeká. Vždy ale myslete na svou bezpečnost.
Jak rychle to z kopce pustíte, je jen na vás. Mně stačilo jet 45km rychlostí a po vyšší rychlosti netoužím, zkušení koloběžkáři (odhaduji, že spíš muži) jezdí kolem 70 km/hod. a jsou i borci, kteří to prý umí devadesátkou. Ať jedete jakkoli rychle, pamatujte, že i když je koloběžka celkem bezpečná a padá se z malé výšky, pád při rychlé jízdě z kopce se bez šrámů, odřenin, silničního lišeje a modřin neobejde.
Osobně se snažím své síly a schopnosti nepřeceňovat, jakmile začnu pochybovat a radost z jízdy nahradí obavy, sahám na brzdové páky a brzdím. A na každém kopci, ještě než se to rozjede a hlavně pak, když se to rozjede:

jízda z kopce
Z kopce to jezdí samo a často i rychle
  • držím řidítka oběma rukama
  • jsem připravena okamžitě brzdit
  • dívám se před sebe
  • stojím na noze, na které jsem si jistější (jako pravák na pravé)
  • většinou podřepem snížím těžiště
  • druhou nohu mám na stupátku vedle stojné, případně před stojnou nohou (špičkou na stupátku, patou na špičce stojné nohy). Ale doporučuje se také stát na stupátku oběma nohama diagonálně, špičkami po směru jízdy (vyzkoušela jsem, ale necítím se bezpečně, mám pocit, jako bych byla celá „našišato“).
  • je-li kopec prudký, těžiště přesouvám co nejvíc dozadu – jako při sjezdu na kole. Stojná noha stojí na stupátku až vzadu a v podřepu tlačím hýždě (zadeček) dozadu nad zadní kolo.
  • nezkouším nic nového, ani nenapodobuji zkušené závodníky. Tedy po pravdě: v prudkém kopci stojím na stupátku hezky spořádaně, ale v mírném kopečku, kdy to moc rychle nejede, se občas zkouším „obtáčet“ kolem řidítek i křížit nohu přes nohu. Proč? Prostě se snažím aspoň maličko napodobit zkušené finské závodníky a  trénovat ten jejich ideální sjezdový postoj. (Někdy si to také zkuste! A bacha na rovnováhu!)
  • pokud si přestanu věřit, na nic nečekám a BRZDÍÍÍM! Často jen tak, aby koloběžka zpomalila a hrůzu v očích nahradila radost.

A ještě něco, poznámka spíš pro holky, které jezdí s partnerem: Nehoňte se, nepřeceňujte své síly, pokud jezdíte pro zábavu, nemusíte se překonávat nebo lámat rekordy. A to ani když partner jezdí rychleji a čeká pod kopcem. Pokud s vámi jezdí rád, také rád počká.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

WordPress spam blocked by CleanTalk.