Co s koloběžkou v zimě?

ilustrační foto zimaPodobné otázky si kladu už od září. Představa, že bych měla koloběžku v listopadu zazimovat a čekat do jara, až se oteplí, se mi vůbec, ale vůbec nelíbila.
Naštěstí si zatím skutečná zima se sněhem a mrazivými dny dává načas. Když se však kolem 10. prosince ochladilo a teploměr ukazoval kolem nuly, neváhala jsem a rozhodla se podstoupit zátěžovou zkoušku. Patřím totiž k těm nešťastníkům, kterým v chladu ruce i nohy rychle prostydnou, nos okamžitě zčervená a teplé ponožky si v zimě berou i do postele. Není tedy divu, že mě zajímalo, jestli se na koloběžce dá jezdit i v zimě.
V chladném počasí určitě doporučuji změnit výstroj – ideální je funkční triko s dlouhým rukávem a mikina z fleecu. Jako vrchní vrstva mi pak posloužila větru odolná tenoučká bunda, stejná, v jaké jsem jezdila na podzim. I když se otužování doporučuje, raději jsem oblékla běžecké kalhoty v délce ke kotníkům. Kupovala jsem si je na zimu také proto, že se pyšnily cedulkou s označením „termo“. Nejsou sice nijak vyhřívané, ale oproti jiným (celoročním) kalhotám jsou silnější, pevnější, přitom jsou ale prodyšné a vnitřní (rubní) stranu mají měkce zdrsněnou. V teplotách kolem nuly však počítejte s tím, že zejména partie, označované u žen jako problematické, i tak dobře pocítí, že se ochladilo, a že netrávily čas v teple u kamen. Aspoň ty moje partie o tom ještě chvíli po návratu dost dobře věděly.

námraza na listech
Náznak zimy – námraza na listech

Vzhledem k tomu, že při jízdě na koloběžce dbám na bezpečnost, bez přilby nevyjíždím. Zimní varianty přileb se ale nejspíš nevyrábějí, tak jsem zateplení vyřešila jednoduchou sportovní čepičkou. Skvěle využijete jakoukoli tenkou čepici, kterou používáte na běh, procházky apod., jen nesmí mít bambulku ani střapeček, ledaže byste je protáhli otvorem ve skeletu přilby. To by pak mohla být velmi zajímavá varianta a věřím, že by nový designový prvek řada dalších velmi brzy napodobila.
Praktická je také kukla, obyčejný nebo multifunkční šátek (tunel), které natáhnete přes ústa a nos. Vzduch je totiž při teplotách kolem nuly opravdu studený a pokud to při jízdě neudýcháte nosem a nadechujete se ústy, čekají vás během tréninku nejen nepříjemné pocity, ale druhý den možná i bolesti v krku a angína.
Co je velmi důležité, jsou rukavice. Pokud jste si, stejně jako já, zimní cyklorukavice nepořídili, zkuste třeba sportovní rukavice určené na běžky. Výrobcům cyklorukavic tím radost nejspíš neudělám, ale zdá se, že to byl dobrý nápad, navíc svírat madla na řidítkách koloběžky mi přišlo podobné jako držet rukojeti běžeckých hůlek. A protože se mi rukavice velmi osvědčily, o výměně za jiné zatím neuvažuju.

Tak tedy dojmy…
Kromě krátké chvilky s lehkým pocitem chladu pár minut po vyjetí a chvilky, kdy se z ničeho nic ozvaly zábnoucí prsty na rukou, jsem si jízdu skvěle užila. Přestože jsem nenazula sněhule a zimní bundu nechala doma, po celou dobu jízdy jsem pociťovala příjemné teplo. Ruce v rukavicích i nohy v běžných běžeckých botách prohřáté stejně jako při jiné jízdě. Jediné, co nedoporučuji, je delší přestávka a zastavení, neboť s propocenými zády je prochladnutí velmi rychlé.
Co mě celkem zaskočilo, byla teplota vody v lahvi, kterou jsem s sebou vezla. Voda se samosebou v takovém počasí neohřeje, ale asi po půlhodině byla tak ledová, že jsem úplně jasně cítila, jak doušek vody putuje jícnem do žaludku. Tady pomáhá jediné – počítejte s tím, pijte po doušcích a vodu vždy v ústech aspoň krátce ohřejte. Nebo se poohlédněte po malé termo lahvi, která se vejde do držáku a nápoj dokonale izoluje.
V každém případě, pokud jste koloběžku už před časem uklidili do sklepa, postavte ji znovu na kola a vyražte – i v zimních měsících si skvěle zajezdíte.