Na koloběžce po cyklostezce Bockl-Radweg

Neustadt_m_8_2015

Na projížďku po cyklostezce, která vede v místech, kde dříve jezdily parmí lokomotivy, jsem se těšila. Tip vyzkoušet Bockl-Radweg v Hornofalckém lese jsme sice dostali od známých – cyklistů – ale je to skvělé svezení i pro koloběžkáře.
Ta část trasy, kterou jsme otestovali, by letos v červenci oslavila 10. výročí, ale jednotlivé úseky cyklostezky jsou o trochu starší. První část cyklostezky byla zprovozněna už v roce 1999, kdy byly na původní 100 let staré železniční trati definitivně demontovány koleje. V roce 2005 byla cyklostezka dokončena a nyní tento cyklistický 52kilometrový pás vede z Neustadtu a.d.Waldnaab do Eslarnu. Je to skutečně „52km potěšení z jízdy po nejdelší cyklostezce na železniční trati v Bavorsku“, jak se píše v průvodcích.

Cyklostezka Block- Radweg
Začátek cyklostezky v Neustadtu – vlevo parkoviště, vpravo informační tabule

Vyzkoušeli jsme úsek Neustadt – Vohenstrauß a zpět. Tato část je asi 26 km dlouhá a vede po asfaltovém povrchu. Parkoviště pro osobní auta je přímo u nádraží v Neustadtu, parkovat zde můžete celý den zdarma, najdete zde také toalety a informační tabule s plánem a údaji k cyklostezce. Cesta začíná přímo u parkoviště, a to u brány firmy Bleikristallwerke Nachtmann a většinou vede po náspu bývalé železnice. Zpravidla je to lesem, nivami nebo mezi poli, případně prokličkujete ulicemi – cesta je vždy velmi dobře značená.
Je to příjemné svezení, zvlášť když si představíte, že tudy před časem supěla lokálka se dřevem nebo s výrobky ze sklářských brusíren. Trať to prý byla pomalá, naši trasu vlak zvládl za dvě a půl hodiny. Ani my jsme to s několika různě dlouhými přestávkami nezvládli rychleji, takže v rychlosti bychom si s vlakem asi nezadali… Jenže zatímco já švihala nohou, co to šlo (jasně, že jsem to chvílemi i trochu flákala), strojvůdce se nejspíš v pohodě kochal krajinou a nanejvýš té své mašince držel palce, aby náklad utáhla.

Výškový profil cyklostezky Block-Radweg
Výškový profil cyklostezky z informační tabule

Na trati je totiž nutné překonávat několik menších převýšení – přírodních vyvýšenin Horní Falce. Nebylo to sice žádné strmé stoupání, místy se to jen „nekonečně“ táhlo. Zvládnout se to ale na koloběžce dá a za tu trochu námahy to opravdu stojí.
Pokud s sebou budete mít mužský doprovod, který vám díky GPS bude neustále hlásit, co jste nastoupali a co vás ještě čeká, nejspíš ho, stejně jako já, brzy požádáte, zda by nemohl podávat trochu jiné informace. 🙂 Dokonce jsem v jednu chvíli vypustila větu: „Už to nechci vědět… kdybys byl kamarádka, tak mi tohle vůbec nehlásíš… a říkáš mi, jak se nám krásně jede…“ Jenže kamarádku jsem s sebou neměla a co víc, po chvíli jsem stejně chtěla vědět, jestli ještě stoupáme… 🙂 Muž by řekl… „no, žena – prostě neví, co chce…“ Pokračovat ve čtení