Nevím jak vy, já na koloběžce jezdím, kde se dá. Jezdívám po silnicích a silničkách mimo město, po turistických cestách i cestou necestou… A také celkem často využívám cyklostezky, i když to má svá úskalí.
Při pěkném počasí, o víkendech nebo odpoledne a podvečer, se ale pražským cyklostezkám snažím vyhnout. Je tu na mě moc plno. Cyklostezku užívají chodci, cyklisté, bruslaři, pejskaři, lidé s kočárky i koloběžkáři. Potkáte tu dospělé, seniory i děti. Není se co divit, vyasfaltované cesty jsou oddělené od automobilového provozu, takže se na nich všichni mohou celkem bezpečně pohybovat, sportovat a vyřádit se. Pokud jsou ovšem všichni ohleduplní a dodržují pravidla, která na cyklostezkách platí. A to je bohužel někdy problém a já si můžu hlavu ukroutit. Na co narážím nejčastěji?
1. Na bezohlednost bruslařů – sama jsem na in-linech donedávna jezdila, takže vím, že není jednoduché jezdit na stezce při větším provozu, rychle zabrzdit, zvládnout jízdu z kopce ani se vyhýbat dětem či pejskařům. Přesto se někteří bruslaři často chovají, jakoby na stezce byli sami. Počítejte s tím, že bruslaři, přestože se pohybují v pravé části stezky, při bruslení zabírají největší šířku stezky, mění svůj průjezdný profil (při jízdě se přesouvají zprava doleva) a často jezdí poměrně rychle. Takže pozor hlavně při míjení a předjíždění.
2. Přestože každý cyklista ví, že se jezdí vpravo a v autě se při rozjezdu podívá do zrcátek, na cyklostezce jakoby to bylo jedno. Mnoho cyklistů zapomíná, že při vyjíždění od kraje je nutné zkontrolovat situaci za sebou a podívat se, jestli tam zrovna někdo nejede. Bohužel to dělají nejen děti, ale i dospělí. Proto, když se blížíte k jezdci stojícího u kraje stezky, raději zbystřete a sami se na koloběžce při vyjíždění od kraje stezky vždy ohlédněte. Pokračovat ve čtení
Tento nádherný kousek přírody najdete v Praze 4, v údolí Libušského potoka od Libuše do Modřan. Rokle sice není dlouhá, ale celkem dobře si v ní zajezdíte, zvlášť pokud s koloběžkou teprve začínáte.