Modřanskou roklí sem a tam

ilustrační text Modřanská rokleTento nádherný kousek přírody najdete v Praze 4, v údolí Libušského potoka od Libuše do Modřan. Rokle sice není dlouhá, ale celkem dobře si v ní zajezdíte, zvlášť pokud s koloběžkou teprve začínáte.
Modřanská rokle je přírodní památkou, najdete zde i naučnou stezku a stanoviště s různými fitness prvky pro posilování a cvičení v přírodě. Ideální místo na procházky, jízdu na kole i na koloběžce. Já osobně jsem v Modřanské rokli na koloběžce najezdila první kilometry. Dopoledne a po ránu zde totiž moc lidí nepotkáte, takže si v klidu koloběžku osaháte a vyzkoušíte. Natrénujete výměnu nohou a odrazy, nacvičíte rovnováhu a vyzkoušíte brzdy i jízdu do kopce…

Modřanská rokle
Modřanská rokle – není dlouhá, ale pro první jízdy ideální

Pokud si zde chcete dopřát sportovní trénink, musíte ale tuto trasu absolvovat několikrát, měří totiž jen necelé 3 km. Od Modřan k přehradě směrem na Libuš je to mírně do kopce, zato zpět se místy celkem příjemně povozíte…

A pokud vás to zde přestane bavit, můžete z Modřanské rokle pokračovat po cyklostezce dál buď směrem na Libuš a Kunratice nebo dolů do Modřan na cyklostezku podél Vltavy. Stačí pár dupnutí a jste tam – k vodě je to asi 1,5 km.

A kde jezdíte nebo jste začínali vy? Máte svou oblíbenou trasu?

Pozor na stupátko!

stupátkoNebo bych spíš měla napsat pozor na obrubníky, nerovnosti, přechody mezi silnicí a chodníkem, v lese pak na kořeny a kameny… Pro koloběžkáře na nich číhá nečekané nebezpečí. 

Koloběžka má stupátko, tedy střední část rámu mimořádně nízko. Je to jen několik centimetrů nad zemí, a tak občas „podvozkem“ škrtnete o terén. Zejména zpočátku není o škrtnutí nouze, časem budete ostražitější a terén lépe odhadnete.

Když se mi to stalo poprvé,  div že jsem koloběžku neotáčela břichem vzhůru a neošetřovala bolístky. Znáte to, když je něco nové, s každým škrábancem trpíte. Teď už to celkem zvládám, i když se jí vždycky dlouze omlouvám. Na druhou stranu to už teď nebývá často, na trase, kde jezdím často, znám snad všechny záludnosti.

Při jízdě doporučuji dávat pozor i na malé obrubníky a na obrubníky s nájezdem. Tam se to odhaduje nejhůř, vypadá to, že bez potíží najedete a nahoře zůstanete viset. Samozřejmě, že během jízdy v nejvyšším místě obrubníku nezůstanete stát, ale koloběžka si z toho odnese něpěkné šrámy a vám hrozí karambol. Preventivně proto koloběžku v takových místech přenáším. A nebo, pokud je to na trase, kam se budu vracet, nejprve koloběžku přes takové místo posouvám kousek po kousku a kontroluju, zda se místo dá přejet nebo skutečně je přenášení či alespoň přizvednutí nezbytné.

stupátko
Zdánlivě malý obrubník koloběžka nepřejede

Při přenášení dávejte pozor i sami na sebe. Koloběžku je nejjednodušší a nejrychlejší přenášet za řidítka – prostě ji nadzvednu a překážku překonám. Někdy sice zadní kolo udržuje kontakt s terénem, takže ji nadlehčenou jen převezete, při vyšší překážce nezbývá než ji zvednout výš. A tady číhá nebezpečí!  Koloběžka se mi v takové chvíli vždy v řidítkách pootočí a rám koloběžky mě břinkne do nohy. Do té, co je hnedle vedle. Je úplně jedno, jestli se koloběžka trefí do lýtka, holenní kosti či do kotníku. Bolí to. A dost. Takže se tomu snažím předejít a při zvedání koloběžky na tuto chvíli číhám. Vím, že se koloběžka pootočí, zvedám ji raději pomaleji a snažím se držet nohu co nejblíž rámu. Pak není náraz tak silný a nebolí.

A proč je tedy stupátko tak nízko? Z jednoduchého důvodu, při jízdě neustále stojná noha dřepuje. Pokud byste museli odrazovou nohu spouštět k odrazu z větší výšky, tedy ze stupátka, které je vysoko a neškrtá o nerovnosti, pak by stojná noha dělala nejen podřepy, ale pořádně hluboké dřepy a byli byste mnohem dříve a mnohem víc unavení.