Cyklocomputer na kolo i na kolobku

cyklocomputerMusím se pochlubitteď v říjnu u nás byl Ježíšek. Tedy skoro to tak vypadá, i když dárek jsem dostala jen já. A bylo to takové překvapení, že se vám s ním musím pochlubit.

Dostala jsem nové počitadlo – kuličky pro odpočítávání sice nemá žádné, je úplně jiné… Trošku složitější, docela malé, ale dokonale využitelné na koloběžce a jiných přibližovadlech. Dostala jsem cyklocomputer! Ale ne ledajaký… bezdrátový s mnoha skvělými funkcemi.

cyklocomputer Sigma
Cyklocomputer na koloběžce

Cyklocomputer Sigma BC 16.12 STS má sportovně elegantní design s oblými hranami a zapuštěnými čudlíky. To je nejspíš důležité pro zachování aerodynamického tvaru, a to nejvíc ocením, až pojedu další závody… 🙂
Na designu ale asi příliš nezáleží, ostatně tyhle krabičky jsou si dost podobné. Mnohem důležitější jsou funkce. A těmi mě tohle počitadlo přímo nadchlo! I když jako žena přiznávám, že nakonec je pro mě docela dost důležitý i ten design, s úplným šeredou bych asi jezdit nechtěla. 🙂

Ale zpět k funkcím… Nejúžasnější je, že tenhle počítač lze jednoduše přehazovat mezi kolem i koloběžkou, dvěma koly nebo dvěma koloběžkami. Zkrátka mezi dvěma „stroji“ a jaké to budou, je jen na vás. Podmínkou je samozřejmě druhý držák (možná se tomu říká dok, zkrátka taková boudička na upevnění) a snímač, abyste nemuseli vše neustále přemontovávat. Pak jen v krabičce nastavíte 2 různé obvody kol a můžete vyrazit. Při debatách o ujetých kilometrech na kterékoli vyjížďce pak v téhle krabičce můžete jen „listovat“ a chlubit se výkony a celkovými kilometry ujetými na obou vašich „strojích“.

Computer má 16 funkcí, takže sledovat toho můžete spoustu, například aktuální rychlost, celkovou dobu jízdy, průměrnou rychlost, maximální rychlost, ujetou vzdálenost, ale i hodiny, teplotu… Nastavit můžete odpočítávání i stopky…

Při použití počítače na jednom či druhém „stroji“ nemusíte nic přenastavovat nebo zapínat. Stačí, když ho upnete do držáku – je chytrý a sám pozná, že už nesedí na koloběžce, ale na kole. Tedy aspoň ten můj to zatím umí a ať zachovám i trošku odborné terminologie, této funkci se říká automatické rozpoznání druhého kola. Upnutí počítače je velmi jednoduché – tachometr jen nasadíte do doku a pootočíte doprava. A dok? K jeho upevnění nepotřebujete žádné nářadí, nasadíte na řidítka a gumičkou upevníte. Sedí jak přišitý.

Jediné, co mě trošku obtěžuje, je nulování údajů z předchozí vyjížďky. Vždy je nutné postupně vymazat ne jeden údaj, ale všechny (délku cesty, čas, min. a max. rychlost). Prostě to nejde vše vynulovat jen v jednom kroku. Ale možná to má svůj smysl a někteří sportovci s tím nějak pracují.

Koloběžka – co je co?

koloběžkaNo, nesmějte se, to základní je asi jasné… Ale víte, co je nášlap, jaké můžete mít na koloběžce brzdy a jaký má průměr její přední kolo?

Já to zpočátku nevěděla. Aby ale nedošlo k nedorozumění, hned přiznávám, že jako žena se ve spoustě věcí nevyznám – technické specifikace, parametry a posouzení výbavy apod. ráda nechávám na mužích. Ale v základních věcech se chci alespoň trochu orientovat. Ostatně pokud vás koloběžkování chytí, asi vás to bude i víc zajímat, ať jste žena či muž. Takže kdo ví, třeba i já časem začnu zjišťovat, jak koloběžku technicky „vytunit“…

Řidítka jsou zkrátka řidítka… Odborníci doporučují, že by řidítka měla být asi ve výši kyčelních kloubů.
Jejich polohu lze měnit nastavením představce nebo použitím redukce (extenze), která umožní řidítka zvednout o kousek nahoru.  Navíc by, když zvednete/napřáhnete pokrčenou nohu k odrazu, měla být mezi kolenem a řidítky minimálně 3cm mezera. Zkrátka abyste kolenem (až to pořádně rozjedete) do řidítek nebouchali.
Každá koloběžka může mít ale řidítka jiná. Záleží na modelu a značce. Ta moje má tzv. BMX řidítka – podle výrobce jsou vyrobená speciálně pro účely koloběhu. Poznáte je podle „hrazdičky“ uprostřed. Pro mě mají jednu velkou výhodu, na hrazdičku se dají namontovat různé doplňky – brašnička, držák na košík, světlo, cyklocomputer apod.

popis koloběžky
Víte, co je co?

Na obou koncích mají řidítka gripy (madla, ručky), to jsou obvykle gumová nebo pěnová držátka. Pro větší pohodlí při jízdě je vhodné pořídit si také rohy, které vám umožní měnit při jízdě polohu rukou. Na řidítkách bývá také zvonek a brzdové páky, kterými ovládáte brzdy. Brzdy se liší podle typu koloběžky a podle její výbavy. Nejčastěji se používají čelisťové brzdy (ráfkové) a také brzdy kotoučové (hydraulické), ty poznáte podle disků ve středu kol. Brzdění umožňují brzdové destičky (gumy, špalky), které se časem opotřebí (obrousí) a budete je muset vyměnit.

Přední a zadní kola – jejich velikost se liší podle typu koloběžky. Ta moje má vpředu kolo 20″ a vzadu 16″, jiné mívají přední kolo 26″ nebo naopak mnohem menší – 16″ i 12″. Někdy bývá přední i zadní kolo stejně veliké. Pneumatikám na kolech se říká pláště nebo obutí, a to se také liší nejen značkou, ale i různě hrubým profilem (vzorkem). Některé koloběžky mají kola opatřená tzv. rychloupínákem – páčkou, která umožní kolo ve vidlici rychle upevnit nebo naopak rychle z ní uvolnit.

Rám bývá ocelový, různě velký, s různě velkou nosností (obvykle 100–150 kg). Na rám můžete upevnit držák na lahev, pumpičku (hustilku), blatníky i sedačku pro dítě. Často bývá jeho součástí integrovaný stojan.

Stupátko, nášlap, stojná nebo nášlapná deska – to je místo uprostřed rámu, místo, kde stojíte. Je to také nejnižší část celého rámu. Jeden z parametrů, který se u koloběžek uvádí, je světlost nášlapu. To je vzdálenost mezi stupátkem a terénem, větší bývá u koloběžek určených pro jízdu v terénu.

Doplňky – to jsou pro každého koloběžkáře také poměrně důležité věci: držák na lahev, blatníky, zvonek, různé brašničky a košíky, to všechno se při jízdě na koloběžce hodí. Pro ty, kteří rádi sledují, kolik ujeli kilometrů, jak rychle jedou apod., jsou vhodné cyklocomputery, GPS… Pro svou bezpečnost pak nezapomeňte vybavit koloběžku světly, blikačkami a reflexními prvky.