Koloběh – velmi účinný způsob cvičení

jízda na koloběžceKoloběžka je skvělý dopravní prostředek. Jezdit s ním můžete po městě, na krátké i dlouhé výlety, na cesty přírodou, za pamětihodnostmi, zkrátka jak je libo. Ale pro mě je koloběžka zejména zdravé a velmi účinné cvičení.

I když nákup koloběžky byl v mém případě tak trochu impulsivní (prostě láska na první pohled), pořídila jsem si ji hlavně s vidinou zábavnějšího tréninku a trošku jiné formy cvičení. Nejsem žádný sportovní fanatik, ale sport je samozřejmou součástí mého života. Ani snad nebudu vyjmenovávat, co vše jsem vyzkoušela, čemu se věnovala, co dělala závodně. V každém případě z toho všeho zbyla láska ke sportu a aktivnímu způsobu života. Ale samosebou jsem i pohodlná, občas se mi nechce a hledám výmluvy. Jenže se hýbat musím. Nejen proto, že tak dokonale „vyčistím“ hlavu a přijdu na jiné myšlenky, ale také ze zcela jiného důvodu.
Za prvné – jsem žena.  Za druhé – mám sedavé zaměstnání a za třetí – naneštěstí jsem majitelkou postavy, která nedělá radost snad žádné ženě. Je to řekněme typ slovanský (na pracovišti sportovní medicíny tomu říkaly, a moc hezky to neznělo, gynoidní typ a v ženských časopisech se většinou píše o postavě tvaru hruška). Tak to už si teď asi představíte všichni. Prostě v partiích od pasu dolů se mě tukové buňky a tukové polštářky neustále zuby nehty drží. Když nějaké kilo přiberu a nemusí jich být moc, pocítím to jenom tam. Že bych přibrala kolem zápěstí nebo mohla být pyšnější na svůj dekolt, to ani náhodou. Jediné co na ty odolné nechtěné nájemníky mého těla platí, je zdravá životospráva a pohyb.

jízda na koloběžce
Jízda na koloběžce – zábava i cvičení

A teď zpátky ke koloběžce. O účincích koloběhu jsem se sice nejvíc dočetla, až když koloběžka stála v předsíni a čekala na první vyjížďku, zato teď mohu vše z vlastní zkušenosti potvrdit. Funguje je to! Jízda na koloběžce skutečně trénuje celé tělo, formuje svaly a podporuje spalování tuků. A to i v těch partiích, na které jen tak něco neplatí. Zní to jako klišé, ale mám i několik přesvědčivých argumentů: nosím teď kalhoty o jedno číslo menší, hýžďové svaly získaly mnohem hezčí tvar a proporce, dopřávám si mnohem víc než dřív a občas si dokonce bez výčitek  pochutnám na takové kalorické bombě jako je zákusek, čokoláda nebo koláč.

Ale aby bylo jasno: nic není zadarmo! Jízda na koloběžce je zábava, při které můžete zhubnout, ale také hubnutí a touze po hezčím zadečku musíte vyjít aktivně vstříc.

Co si pod tím představit?
Jezdím často. Jezdím pravidelně několikrát týdně, jak mi čas, pracovní povinnosti a počasí dovolí. Zpočátku to byly jen 10km vyjížďky, později jsem trénink natáhla na 16–25 km.
Občas jízdu na koloběžce doplním cvičením ve fitness parku v přírodě (jezdím okolo), ale jinak různé posilování a cvičení vymýšlím a praktikuju přímo na koloběžce. Časem vám je ráda představím. Na jiné cvičení mi ale čas nezbývá. Někdy vyjedu na kole, ale  in-line, svižné procházky a ne moc oblíbený běh se v mém životě staly jen doplňkovými sporty, o kterých vím, ale letos je od jara nepřetržitě zanedbávám. Hlavu si s tím ale nedělám…

Koloběžka je zkrátka koloběžka!

Jak rychle ti to jede?

rychlost jízdyOtázky kamarádek a známých jsou často nevyzpytatelné. Dopředu se nikdy nepřipravíte, jen zjistíte, že i když myslíte, že víte, nevíte nic…

Před časem jsem na vyjížďce, která se neplánovaně natáhla na 45 km, setkala s kamarádkou Laďkou a jejím manželem. Příjemné setkání se neobešlo bez zvídavých otázek týkajících se koloběhu. A jedna, poměrně jednoduchá, mě celkem vykolejila. Říct, jak rychle jezdím, jsem přesně nevěděla… Do kopce? Z kopce? Po rovině – tady podél Vltavy? Váhala jsem, ale tak nějak samozřejmě plácla: asi 20km rychlostí.  Cestou zpátky mi to pořád leželo v hlavě. A tak mi nezbylo, než sledovat nejen cestu před sebou, ale i cyklocomputer na řidítkách. A to i několik dní poté.

A je to  trochu jinak! 20km rychlostí mi to jede, když se cesta malinko skloní a koloběžka frčí skoro sama. Nebo ji po rovině musím dooooost popohánět.

Do mírného kopce, tak trochu „piánko“ to jede +- 10 km rychlostí, když zaberu, jede to ještě o kousek víc. Když je to víc do kopce, desítkou nejedu ani náhodou, plahočím se sedmičkou a někdy dokonce jízdu zaměním za procházku. Nebo běh.
Stejně jako do kopce i po rovině je třeba stroj popohánět. Po rovině to jde snáz. Čím víc za to vezmu, tím víc jedu, obvykle tak 12–15 km/hod. Obvyklá pohodová (turistická) rychlost je prý kolem 16–18 km/hod. Ale nevím, ač se snažím sebevíc, já tu pohodu při tomhle tempu většinou vyhlížím marně.

rychlost jízdy
Foceno za jízdy při 15km rychlosti

Jezdím, jak to jde, většinou záleží, co mě žene, kam jedu, kolik mám času, kolik km ještě chci ujet či kolik mě jich ještě čeká… Koloběžku používám hlavně ke sportovnímu tréninku, místo různých aerobních aktivit. Takže se snažím aspoň část tréninku jezdit sportovně, rychlostí mezi 16–20 km/hod. Trénovanější koloběžkáři prý jezdí kolem 24 km/hod. a někteří dokonce víc jak 30km rychlostí. Přes tu dvacítku to taky občas zkouším, ale přiznávám, že běh na krátké tratě mi vždy vyhovoval víc. A to platí i pro koloběh, běžím rychle, ale v rychlejším tempu vydržím jen chvíli.

Zato z kopceeee! To je pohoda! Jede to samo! Čím je kopec prudší, tím je jízda rychlejší. Pochopitelně! Při rychlosti kolem 22 km, možná i 23 km/hod. se ještě snažím přidupávat, při vyšší rychlosti se mi noha, která by chtěla koloběžku ještě trochu popostrčit, spíš jen plete. A protože si ji nechci nechat utrhnout (s jednou by se pak jezdilo špatně), raději si to jen užívám. Držím řidítka a snažím se, jak se říká „mít kontrolu nad vozidlem“.
A také postupně překonávám rekordy (ty své). Když se mi to rozjelo a na displeji se objevilo 35, docela to svištělo. Pod kopcem jsem se svým výkonem s radostí pochlubila! Nicméně ve svém věku už asi kaskadér nebudu, a tak jsem také hlásila, že po vyšší rychlosti netoužím. O pár týdnů později se mi to ale, shodou okolností z toho samého kopce, rozjelo ještě o něco rychleji. Jela jsem… 45km rychlostí.  Ale tenhle rekord už asi překonávat nebudu! Pak už raději dokonale otestuji kvalitu svých brzdových špalíků.

Takže, Laďko, tak nějak mi to jezdí…