Když vyjedu na koloběžce sama

wc_m_5_2015Jsou věci, o kterých se moc nemluví… A přitom jsou úplně běžnou součástí života a neřešit je nelze. Když totiž musím, tak zkrátka musím.
Věším tomu, že i docela obyčejná lidská potřeba může být pro některé sportovce důvodem, proč raději zůstat doma. Co když? Co když se mi bude chtít? Uprostřed města to může být někdy problém, zvlášť když jste žena. Muži to, aspoň myslím, v tom jednom případě vždy vyřeší mnohem snadněji. A tak to možná pro mnohé a zejména pro ty, co se chystají vyběhnout poprvé, může být dost velký důvod (i výmluva), proč nevyrazit. Ostatně i mě „to“ někdy znepokojuje.

WC u stánku s občerstvením
Neudělala vám někdy tahle dvě písmenka velkou radost?

Jezdím totiž většinou sama, a tak mě kromě otázky kam, napadá i jak? Pro běžce nebo bruslaře na in-linech, kteří jezdí v přírodě, v parku nebo po cyklostezkách bývají záchranou různá zákoutí, křoví a nebo také restaurace a bistra u cest s cedulkou WC. Ale co dělat, když vyjedu na kolobežce? Do roští ji musím vzít s sebou… no a zákoutí, počítám, musí být o kousek větší, jinak se tam se svou koloběžkou nevejdu. A pustit ji z dosahu? To se mi nezdá ani trochu rozumné. Nejlepší je samosebou odběhnout na toalety v restauraci či do budky u stánku s občerstvením. Dokonce to přináší velkou úlevu, ovšem obávám se situace, kdy se mi hned zase rychle přitíží. To když před budkou, šťastná a radostná, že už je líp, zjistím, že žádná koloběžka venku nečeká. A to ani ta moje!
Jak to tedy řeším?
Nijak. Tedy popravdě, znepokojení zaháním hned, jak se objeví. To bych nikdy nevyjela. A než vyrazím, snažím se navštívit onu místnost víckrát. Prostě to zahrnu před odjezdem do přípravy a tak trochu doufám, že si to odbudu do zásoby. 🙂 Ač jezdím víc jak rok, žádné překvapení ani perné chvilky jsem při vyjížďkách (dlouhých 90–150 minut) řešit nemusela. Na delší výlety naštěstí nevyrážím sama, a tak můžu klidně odbíhat za každým rohem. A pro případ, že by to přišlo, až vyjedu sama, chystám do výbavy zařadit i zámek. Kdyby nááááhodou, před restaurací nebo bistrem zamknu koloběžku k plotu, zábradlí či ke stojanu (snad to tedy stihnu) a budu doufat, že se zrovna na procházku nevypravil žádný poberta, který bude rychlejší než já. No a v přírodě – to se holt nedá nic dělat – koloběžka musí do křoví a za strom se mnou.

A jak to řešíte vy?

Ruce na řidítka!

ruceKdyž přizvete kamarádku, která nikdy předtím na koloběžce nejezdila, ke společnému ježdění, raději věnujte chvilku času krátkému proškolení.
Společné ježdění s kamarádkou není jen tak. Věřte mi. Pokud je to pro ni první ochutnávka koloběhu, může testovací jízda skončit menším či větším karambolem.
A to i tehdy, když kamarádku, stejně jako já, přesvědčujete, že je jízda na koloběžce oproti kolu, na kterém jezdí, skutečně bezpečný sport. Vůbec mě totiž nenapadlo, že některé ženy při klábosení, kterým jsme naši vyjížďku samosebou prokládaly, používají ruce natolik, že se klidně z ničeho nic pustí řidítek. Jasně – uvolnila jen jednu ruku, ale podle mě jen kvůli pudu sebezáchovy, jinak by snad pustila obě.

jízda s jednou rukou
Jde to i s jednou rukou

Skončilo to, jak jinak než karambolem – koloběžka i kamarádka ztratily balanc. Naštěstí se pád obešel bez odřenin a pochroumání. „To mě vůbec nenapadlo,“ prohlásila kamarádka, když opět stála na nohou. Myslela tím, že puštění jedné ruky člověka úplně rozhodí a nikam dál se nejede. Tenhle adrenalinový zážitek pak ještě chvíli rozebírala, nějak jí to pořád nešlo do hlavy: „Fakt to jen s jednou rukou nejde?“ A tak téma dalšího článku bylo na světě.
Ale jde! Pokud jezdíte na koloběžce už nějaký čas, tak určitě víte, že k řízení koloběžky vám jedna ruka docela dobře stačí. Ale zvládnete to, až si koloběžku osaháte. Chce to trochu cviku a aspoň maličko se s koloběžkou sžít. A také se na jízdu soustředit. Ostatně při jízdě po silnici musíte, jako účastník silničního provozu (nebo je správnější napsat jako účastník provozu na pozemních komunikacích), signalizovat změnu směru jízdy a dávat včas jasně najevo, že odbočujete. Takže se to chtě nechtě budete muset naučit. Časem za jízdy zvládnete signalizovat, utírat si nos, zkontrolovat přilbu, rozepnout zip či knoflíček na triku, ukazovat ostatním, kam se mají dívat, podat si láhev i pít…

A abyste měli o čem přemýšlet a také pro pobavení, mrkněte na youtube. 🙂
Osobně to asi trénovat nebudu a co vy? Zkoušeli jste to někdy?