Koloběžky na Slovensku? Jsou a určitě budou!

MiroSK_m_20170404Řada z nás má na Slovensku příbuzné a kamarády, máme společný docela velký kus historie a dobře si rozumíme…
Tak by člověk řekl, že i s koloběžkami to na Slovensku bude stejné jako u nás. Ale je to prý trošku jinak.

Po koloběžkářích na Slovensku jsem už tak trochu pátrala na internetu, a tak když se naskytla příležitost vyzpovídat slovenského koloběžkáře, neodolala jsem. Miro Ilovičný mi toho o sobě moc neprozradil, zpočátku jsem myslela, že je Miro také běžec, ale prý jsem se zmýlila, neboť jak říká: „pre mňa je aj 10 kilákov maratón.“ Miro tedy moc neběhá, zato přiznal, že moc rád koloběhá. A aby nemusel za koloběžkami a na závody za hranice, a ten koloběžkový život na Slovensku trošku rozhýbal, rozhodl se jednu koloběžkovou akci uspořádat.

Miro Ilovičný
Miro Ilovičný – koloběžkář, který stojí za prvními velkými koloběžkovými závody na Slovensku

Jak ses, Miro, dostal ke koloběhu a odkdy jezdíš?
V 30-ke som začal trochu intenzívnejšie jazdiť na horskom bicykli. K tomu patrilo aj občas si niečo prečítať v cyklistickom časopise. Tam som natrafil na kratučký článok o kolobežke ako športovom náčiní. Myslím, že na fotke pri článku bol Jirka Ešner zo Zlína. Tak som tam vycestoval. Keď som tú kolobežku uvidel naživo, bolo mi jasné, že na tom v živote nemôžem jazdiť. Taká malá bola! Previezol som sa na chodníku pred domom a odcestoval. Ale nedalo mi to pokoj a po čase som predsa kolobku kúpil a začal jazdiť. Najprv v pivničnej chodbe, neskôr aj po meste v nočných hodinách, aby ma nikto nevidel. To bolo tak v roku 2000–2001.

Pokračovat ve čtení

Není lahev jako lahev

lahev ilustrační fotoVoda a různé nápoje jsou při jízdě na koloběžce často velmi důležité. Tak jako v každém jiném sportu. A i koloběžkáři chtějí mít vše většinou hned po ruce…
Přestože se zejména v sezoně můžeme na každém výletě či vyjížďce spolehnout na bistra, restaurace a stánky s občerstvením, bez lahve s vodou nebo iontovým nápojem nevyrážím. Nikdy nevím, kam se vydám, kolik toho ujedu ani co se stane. Voda a dokonce i iontový nápoj se totiž skvěle hodí i na opláchnutí odřenin či špíny po pádu a nečekaném kontaktu s terénem. Stejně tak se osvědčí, pokud po cestě narazíte na maliny nebo ostružiny (to ale musí nejprve voda ven a až pak maliny dovnitř). Zpočátku jsem jezdila s klasickou cyklistickou lahví – s menší i větší „flaškou“ podle počasí i délky plánované vyjížďky. Jednoduše stačí sáhnout do košíčku, povolit čudlík/náustek a pít.
Je to osvědčený napájecí systém, který se dokonce dá využít i za jízdy na koloběžce. Tedy za jízdy velmi pomalé, která vyžaduje koordinaci a soustředění. Tento způsob jsem testovala i při mém prvním závodě, ale po následném vyhodnocení zvolené taktiky a techniky jízdy doporučuji spíš zastavit, bleskově zaplnit dutinu ústní vodou či jakýmkoli jiným nápojem a frčet dál. Ale můžete na to jít i docela jinak.
Někteří závodníci a zkušení jezdci dokáží pít i během velmi rychlé jízdy. Jejich způsob je docela jednoduchý, a přesto upoutal mou pozornost. Držák na lahev mívají totiž upevněný na řidítkách, takže se pro lahev nemusí sklánět a co víc, jsou i tací, kteří současně používají různě dlouhé hadičky stejné nebo podobné jako bývají u camelbaků. Sledovat cestu, hlídat díry a překážky v terénu musíte i tak, ale když to udýcháte, nemusíte vůbec měnit rychlost a jedete dál závodním tempem s oběma rukama na řidítkách. Tak to jen maličkost, které jsem si všimla a která se vám zcela jistě bude hodit pro případ budování koloběžkové závodní kariéry.

Lahev s krytkou náustku
Lahev s víčkem

Jak je vidět, není lahev jako lahev. A to platí i v případě, že závodit nikdy nebudete. Pokud jezdíte jako já, skutečně cestou necestou, blátu ani mokru se nevyhýbáte a blatníky nasadíte, až když je to nezbytně nutné, přijdete na to brzy. Vaši lahev pak mohou dost často zdobit nejen pestré barvy a reklamní nápisy, ale i cákance špíny a bláta. Nejsem sice cimprlich, z lahve se napiju, i když mi písek skřípe mezi zuby… Co mi však nedalo spát, byla představa bacilů a mikrobů, které na mě číhají, kdykoli se napiju. Asi je taky znáte, objevují se v reklamách na různé čisticí prostředky a věřím, že ty žijící v blátě jim budou dost podobní. Takže jsem klasickou lahev vyměnila za jinou. Používat pitný vak/camelbak mi nepřijde zcela pohodlné, a tak jsem si pořídila lahev s víčkem, které dokonale kryje náustek. Je to trošku náročnější na obsluhu, zato hygiena je na jedničku! Blátíčko zůstává na krytce a náustek je po celou dobu (tedy až do prvního použití) tak čistý, jak opustil myčku nebo dřez s nádobím.