Ahoj, ahóóój!

koloběžka KostkaByly doby, kdy se cyklisté mezi sebou zdravili. Dnes už se nezdraví. Tedy jak kde a jak kdo. A jak to mají koloběžkáři?

Cyklisté se dříve zdravili, ale teď, kdy se cyklistika stala trendem a cyklistů je na stezkách nespočet, se už nezdravíme. Nejspíš proto, že bychom nedělali nic jiného. Zkouším to alespoň v krajích, kde během dne na cestách moc cyklistů nejezdí. A světe div se, je to vždy velmi milé a doprovázené úsměvem. Den je hned veselejší…

A zažít to můžete i na rušné cyklostezce v okolí Prahy. Podmínkou je ovšem koloběžka. Koloběžek jezdí zatím málo, a tak se koloběžkáři většinou rádi hlasitě  zdraví – je to milé, příjemné, spojené s úsměvem.

pozdrav
Pozdrav je jako přání hezkého dne

A proč píšu většinou? Je mi to líto, ale už jsem narazila i na muže, kteří mě nejspíš vnímali jako protivnou konkurenci. Aspoň o tom vypovídal výraz jejich tváře (úplně jsem ztratila odvahu pozdravit první). Nebo že by jen váhali mezi „ahoj“ a  „dobrý den“? I to je možné… V takovém případě, pánové, stačí jen úsměv, ono se to pak nějak vyvrbí. Ale aby v tom muži nezůstali sami, i některé ženy jakoby se bály pozdravit a bohužel se někdy nedočkám ani úsměvu, ani odpovědi.
Já zdravím „ahoj“ – použít pozdrav koloběžkářů „Trhni si nohou“ si netroufám… Na ty, co nevědí, by to mohlo zapůsobit docela jinak… Úsměv přidávám automaticky, ono to bez něj tak nějak nejde. Setkání s koloběžkou s jakoukoli posádkou u mě totiž stále ještě vyvolává sváteční pocit.

Tak snad nám to ještě nějaký čas vydrží!