Vydařená, dvouhodinová, 13kilometrová, pohodová… Počasí bylo, i když to tak po ránu vůbec nevypadalo, jako na objednávku – dokonce původní oblačno nahradilo příjemné slunečno.
Přiznám se, že jsem vůbec netušila, kolik koloběžkářek dorazí. Několik žen sice avizovalo svou účast po mailu či v komentáři, ale vzhledem k výkyvům počasí jsem spíš počítala s tím, že se na projížďku nakonec budu muset vydat sama.
Ale už chvilku před třetí dorazila Renata! Přestože jsme se dohodly na čtvrthodince čekání a pro jistotu jsme ještě obhlídly lavičky i venkovní posezení místní restaurace, počet účastníků se nezměnil. Na projížďku jsme tedy vyrazily ve dvou.

A nemělo to chybu! Musím říct, že mě Renata hodně překvapila, zejména tím, že sebrala odvahu a dorazila – je totiž docela čerstvou koloběžkářkou. Koloběžku si koupila teprve minulý měsíc a jak se přiznala, vyjela zatím jen 3x a ještě na krátkou trasu.
A to je právě na koloběžce skvělé: dá se jezdit hned, intuitivně a na technice pracovat až postupně. Důležité je, že to člověka baví a jízda mu přináší radost. Tu si Renata znásobila i tím, že si pořídila koloběžku ve své oblíbené červené barvě a k ní také červené doplňky včetně přilby a rukavic. (Já pořád říkám, že my ženy to máme jinak…) 🙂

Naše projížďka nakonec nebyla dlouhá ani rychlá, ale našim cílem nebylo překonání časového limitu ani rekordu v počtu ujetých kilometrů, jen příjemně strávené odpoledne s projížďkou i popovídáním. A to se nám splnilo na 100%. Okolo 17. hodiny jsme se rozloučily a předběžně si naplánovaly další společné koloběžkové svezení.

Tak pokud byste se k nám chtěly přidat, napište mi. Další termín – třeba červencový – tak můžeme plánovat společně…