Koloběžka je i pro seniory!

Kubicovi_m_7_2015Mám kamarádku Irenu a ta mi prozradila, že její kamarádka Milena má syna. To není nic neobvyklého až na to, že rodiče jeho manželky, tedy jeho tchán a tchýně, jezdí na koloběžce. A to jsem nemohla nechat jen tak.
Možná jsem nakonec ty příbuzenské vztahy malinko popletla, raději jsem se na to pak už neptala, ale to nakonec není vůbec důležité. Moje radost z kontaktu na manžele Kubíčovy ostatně nesouvisela s tím, kdo je čí rodič, tchán a tchýně, ani s tím, že tihle dva spolu jezdí na koloběžce, jako s tím, že oba patří do kategorie seniorů, s věkem kolem pětašedesátky. Paní Kubíčová je navíc podle všeho velmi podnikavá žena, s velkým smyslem pro humor a pro dobrodružství: ke koloběhu totiž přivedla nejen manžela, ale také vnoučata a co byste asi neuvěřili i stejně staré kamarádky. A tak jsem je samosebou musela požádat o rozhovor. A protože na koloběžce jezdí jak paní Zdeňka, tak  i pan Jiří, byla jsem moc ráda, že se do rozhovoru zapojili oba.

Jaký je váš vztah ke sportu?
Zdeňka Kubíčová: Sportujeme celý život, jsme bývalí učitelé, tak to k naší profesi tak nějak patří. Dobře plavu, lyžuji a jezdím na kole, zúčastňuji se všech možných akcí, ale přiznávám, že se na mě často čeká. Míčové hry mi moc nejdou, ale teď třeba „trénuji“ nejmladšího vnoučka fotbal a jaké dělá pokroky. 🙂 No a můj manžel je z venkova, a tak na kole a na bruslích prakticky vyrostl.

Zdeňka a Jiří Kubíčovi
Zdeňka a Jiří Kubíčovi na vyjížďce v Praze

A kde se u vás vzala koloběžka?
Zdeňka Kubíčová: Hned jak se objevily první koloběžky, koupila jsem dvě. Abychom mohli jezdit spolu s manželem. Ale byly to ty s maličkými kolečky, na kterých se dalo jezdit pouze po silnici. Zdálo se mi to jako dárek k narozeninám úžasně vtipné. Manžel tehdy moc nadšený nebyl, ale posléze se i on zapojil. Teprve později jsem pro nás obstarala koloběžky s  většími koly. A to už jsme mohli na cyklostezky i na polní cesty. Jezdili jsme párkrát už i na horách, po Praze i na Istrii nebo na Krétě. Tam jsme byli před osmi lety a měli jsme velký úspěch. Tam nejezdily ani děti a dělníci podél silnic na nás zírali, že jsme asi utekli z nějakého zařízení. 🙂
Jiří Kubíče: Koloběžka byla pro mne vždy symbolem volného dětství. Ale jako dítě jsem měl jen tříkolku, koloběžka se mi řízením osudu vyhnula. Ale co nemáš dnes, můžeš mít zítra nebo taky za padesát let. A tady začíná můj nový život s koloběžkou. Moje velice kreativní žena jednoho dne usoudila, že ke svému životu koloběžku nutně potřebuji. Tu první – skládací s malými plastovými kolečky – jsem dostal k 54. narozeninám s tím, že ji budu používat v malé obci za Prahou. Obec se vyznačovala modernějším vzhledem, asfaltovým povrchem a též značným konvenčním myšlením. Představa, že se v asfaltových uličkách prohání čtyřiapadesátiletý zralý muž, byla pro mě zcela nemyslitelná. Navíc jsem v té době zastával funkci ředitele jedné pražské základní školy, a tak musím sebekriticky přiznat, že tato obec mě jako průkopníka koloběhu nezaznamenala. Koloběžka ale u nás zůstala a dokonce přibyly další, které vždy koupila má žena – snad pro oživení našeho manželského života. 🙂 Pokračovat ve čtení

Pražské království skládacích kol a koloběžek

OBCHOD_VELORAMA_m_6_2015Kamenných prodejen s koloběžkami v Praze moc není. A tak každá, o které se dozvím, probouzí mou zvědavost a velkou touhu nakouknout majitelům aspoň trochu pod pokličku.
Na schůzku s Ladislavem Bláhou, majitelem obchodu VeloRama, jsem se těšila. Jeho království není jen tak ledajaké – koloběžkám, které prodává teprve několik měsíců, dělají totiž společnost skládací kola. Nebo je to naopak? Těžko říct, jedno je však jisté, obojí se skvěle doplňuje a počítejte s tím, že až překročíte práh obchodu, určitě rychle neodejdete.

Ladislav Bláha, majitel, servisní technik i prodavač v jedné osobě, to v obchodě umí a má perfektní představu o tom, jak by to mělo fungovat.
Snažím se v obchodě vše dělat tak, jak bych si to já v roli zákazníka představoval. A protože každý jsme jiný, máme jiné priority i jinou tělesnou konstituci, je u nás samozřejmostí, že si kolo nebo koloběžku před nákupem vyzkoušíte. Není nad osobní zkušenost a pocity. I když koloběžky a kola prodávám, nemůžu vám přece říct, takhle je pro vás ta nejlepší a tahle ne. Samozřejmě jsem poradcem, průvodcem zákazníka, vysvětlím, čím se koloběžky liší, upozorním na detaily, kterých si zákazník nemusel všimnout, zeptám se k jakému účelu zákazník koloběžku či kolo chce, co od toho očekává atd. Ale je důležité vyzkoušet a udělat si vlastní názor. A nemám nic proto tomu, když si zákazník přijde kolo nebo koloběžku vyzkoušet znovu… Nejsou to levné věci, tak je hloupost kupovat je, aniž byste si je pořádně osahali.

skládací kola
Skládací kola v obchodě VeloRama

Proč jste vůbec vybral skládací kola? A proč jste k nim nedávno přidal i koloběžky?
I když sport pro mě nikdy nebyl takovou vášní, abych dennodenně trénoval, sportoval jsem rád. Jen jsem si vždy vybíral, ani nevím proč, takové netradiční a zvláštní sporty (skiaplinismus, divoká voda…), ostatně rád říkám, že mám letitou úchylku k divným věcem a vždycky skončím u něčeho ne úplně normálního. Takže jsem se od normálních kol přes kamaráda dostal k lehokolům a shodou náhod pak i ke kolům skládacím. I když k těm skládačkám mě dovedla také touha a potřeba víc se hýbat. Jenže na sport, stejně jako na každého jiného koníčka, musíte mít čas. A když ho nemáte, snažíte se spojit příjemné s užitečným a sport a pohyb nacpat všude, kam to jen jde. Třeba s ním spojit i cestu do práce. A na to je kolo ideální, jenže pokud chcete, aby vám kolo nekomplikovalo každodenní program, musí vás následovat, provázet a nepřekážet. A to dokáže jen kolo skládací. Cestou do práce si zasportujete (pokud na něm pojedete), kolo pak složíte a vezmete do kanceláře, nemusíte ho nechávat na dvoře, v garážích a bez dohledu, vejde se vám do auta, můžete s ním jet tramvají či vlakem. K tomu všemu získáte dávku endorfinů, zlepšíte si náladu, cestou domů vyčistíte hlavu… Skládací kola mně prostě učarovala a čím víc jsem o nich věděl, tím víc mě to bavilo. A propadl jsem tomu natolik, že jsem opustil IT a otevřel si obchod. A koloběžky? Pokračovat ve čtení