O koloběžkářku víc!

dvě Kostka HillNěkdy stačí málo. Požádala jsem kamarádku Helenu, zda by mi neudělala pár fotek. Na koloběžce přece. Přijela! Dokonce i s koloběžkou!

Přiznávám, že jsem jí v tom trochu pomohla a v nedaleké půjčovně domluvila zapůjčení podobného „stroje“ jako mám já. Nakonec to dopadlo trošku jinak. Ale vůbec se nedivím. Naopak.
Předjednala jsem zapůjčení koloběžky Kostka Tour, aby si kamarádka vyzkoušela dvě různé koloběžky – tu moji a tu s předním kolem 26″.  K mému překvapení ale Helča z auta vytáhla Kostku Hill. Červenou, jakou jinou – červená je její nejoblíbenější barva.

Kostka Hill
Naše červené Hillky v podzimním listí

A proč Hillku? Přesná slova citovat nemůžu, už si je nepamatuju, ale Helena pronesla něco v tom smyslu, že tahle koloběžka ještě pořád vypadá jako koloběžka. No, neříkám nic, já ji mám přece taky!

A jak to dopadlo? Společně jsme ujely kolem 10 km, povozily jsme se do kopce i z kopce, vyzkoušely stojánky, to když jsme zaparkovaly v bistru u cyklostezky a taky jsme celou dobu klábosily. Jak jinak, když kámošku vidíte jednou za čas. I pár fotek jsme udělaly… Ale naši projžďku jsme už dokonce  zopakovaly a zdá se, že mezi nás, koloběžkáře, brzy přibude jeden nový nadšenec. Helena totiž už dokonce o koloběžku napsala Ježíškovi.