Ruce na řidítka!

ruceKdyž přizvete kamarádku, která nikdy předtím na koloběžce nejezdila, ke společnému ježdění, raději věnujte chvilku času krátkému proškolení.
Společné ježdění s kamarádkou není jen tak. Věřte mi. Pokud je to pro ni první ochutnávka koloběhu, může testovací jízda skončit menším či větším karambolem.
A to i tehdy, když kamarádku, stejně jako já, přesvědčujete, že je jízda na koloběžce oproti kolu, na kterém jezdí, skutečně bezpečný sport. Vůbec mě totiž nenapadlo, že některé ženy při klábosení, kterým jsme naši vyjížďku samosebou prokládaly, používají ruce natolik, že se klidně z ničeho nic pustí řidítek. Jasně – uvolnila jen jednu ruku, ale podle mě jen kvůli pudu sebezáchovy, jinak by snad pustila obě.

jízda s jednou rukou
Jde to i s jednou rukou

Skončilo to, jak jinak než karambolem – koloběžka i kamarádka ztratily balanc. Naštěstí se pád obešel bez odřenin a pochroumání. „To mě vůbec nenapadlo,“ prohlásila kamarádka, když opět stála na nohou. Myslela tím, že puštění jedné ruky člověka úplně rozhodí a nikam dál se nejede. Tenhle adrenalinový zážitek pak ještě chvíli rozebírala, nějak jí to pořád nešlo do hlavy: „Fakt to jen s jednou rukou nejde?“ A tak téma dalšího článku bylo na světě.
Ale jde! Pokud jezdíte na koloběžce už nějaký čas, tak určitě víte, že k řízení koloběžky vám jedna ruka docela dobře stačí. Ale zvládnete to, až si koloběžku osaháte. Chce to trochu cviku a aspoň maličko se s koloběžkou sžít. A také se na jízdu soustředit. Ostatně při jízdě po silnici musíte, jako účastník silničního provozu (nebo je správnější napsat jako účastník provozu na pozemních komunikacích), signalizovat změnu směru jízdy a dávat včas jasně najevo, že odbočujete. Takže se to chtě nechtě budete muset naučit. Časem za jízdy zvládnete signalizovat, utírat si nos, zkontrolovat přilbu, rozepnout zip či knoflíček na triku, ukazovat ostatním, kam se mají dívat, podat si láhev i pít…

A abyste měli o čem přemýšlet a také pro pobavení, mrkněte na youtube. 🙂
Osobně to asi trénovat nebudu a co vy? Zkoušeli jste to někdy?

Koloběžka – co je co?

koloběžkaNo, nesmějte se, to základní je asi jasné… Ale víte, co je nášlap, jaké můžete mít na koloběžce brzdy a jaký má průměr její přední kolo?

Já to zpočátku nevěděla. Aby ale nedošlo k nedorozumění, hned přiznávám, že jako žena se ve spoustě věcí nevyznám – technické specifikace, parametry a posouzení výbavy apod. ráda nechávám na mužích. Ale v základních věcech se chci alespoň trochu orientovat. Ostatně pokud vás koloběžkování chytí, asi vás to bude i víc zajímat, ať jste žena či muž. Takže kdo ví, třeba i já časem začnu zjišťovat, jak koloběžku technicky „vytunit“…

Řidítka jsou zkrátka řidítka… Odborníci doporučují, že by řidítka měla být asi ve výši kyčelních kloubů.
Jejich polohu lze měnit nastavením představce nebo použitím redukce (extenze), která umožní řidítka zvednout o kousek nahoru.  Navíc by, když zvednete/napřáhnete pokrčenou nohu k odrazu, měla být mezi kolenem a řidítky minimálně 3cm mezera. Zkrátka abyste kolenem (až to pořádně rozjedete) do řidítek nebouchali.
Každá koloběžka může mít ale řidítka jiná. Záleží na modelu a značce. Ta moje má tzv. BMX řidítka – podle výrobce jsou vyrobená speciálně pro účely koloběhu. Poznáte je podle „hrazdičky“ uprostřed. Pro mě mají jednu velkou výhodu, na hrazdičku se dají namontovat různé doplňky – brašnička, držák na košík, světlo, cyklocomputer apod.

popis koloběžky
Víte, co je co?

Na obou koncích mají řidítka gripy (madla, ručky), to jsou obvykle gumová nebo pěnová držátka. Pro větší pohodlí při jízdě je vhodné pořídit si také rohy, které vám umožní měnit při jízdě polohu rukou. Na řidítkách bývá také zvonek a brzdové páky, kterými ovládáte brzdy. Brzdy se liší podle typu koloběžky a podle její výbavy. Nejčastěji se používají čelisťové brzdy (ráfkové) a také brzdy kotoučové (hydraulické), ty poznáte podle disků ve středu kol. Brzdění umožňují brzdové destičky (gumy, špalky), které se časem opotřebí (obrousí) a budete je muset vyměnit.

Přední a zadní kola – jejich velikost se liší podle typu koloběžky. Ta moje má vpředu kolo 20″ a vzadu 16″, jiné mívají přední kolo 26″ nebo naopak mnohem menší – 16″ i 12″. Někdy bývá přední i zadní kolo stejně veliké. Pneumatikám na kolech se říká pláště nebo obutí, a to se také liší nejen značkou, ale i různě hrubým profilem (vzorkem). Některé koloběžky mají kola opatřená tzv. rychloupínákem – páčkou, která umožní kolo ve vidlici rychle upevnit nebo naopak rychle z ní uvolnit.

Rám bývá ocelový, různě velký, s různě velkou nosností (obvykle 100–150 kg). Na rám můžete upevnit držák na lahev, pumpičku (hustilku), blatníky i sedačku pro dítě. Často bývá jeho součástí integrovaný stojan.

Stupátko, nášlap, stojná nebo nášlapná deska – to je místo uprostřed rámu, místo, kde stojíte. Je to také nejnižší část celého rámu. Jeden z parametrů, který se u koloběžek uvádí, je světlost nášlapu. To je vzdálenost mezi stupátkem a terénem, větší bývá u koloběžek určených pro jízdu v terénu.

Doplňky – to jsou pro každého koloběžkáře také poměrně důležité věci: držák na lahev, blatníky, zvonek, různé brašničky a košíky, to všechno se při jízdě na koloběžce hodí. Pro ty, kteří rádi sledují, kolik ujeli kilometrů, jak rychle jedou apod., jsou vhodné cyklocomputery, GPS… Pro svou bezpečnost pak nezapomeňte vybavit koloběžku světly, blikačkami a reflexními prvky.