Jak rychle ti to jede?

rychlost jízdyOtázky kamarádek a známých jsou často nevyzpytatelné. Dopředu se nikdy nepřipravíte, jen zjistíte, že i když myslíte, že víte, nevíte nic…

Před časem jsem na vyjížďce, která se neplánovaně natáhla na 45 km, setkala s kamarádkou Laďkou a jejím manželem. Příjemné setkání se neobešlo bez zvídavých otázek týkajících se koloběhu. A jedna, poměrně jednoduchá, mě celkem vykolejila. Říct, jak rychle jezdím, jsem přesně nevěděla… Do kopce? Z kopce? Po rovině – tady podél Vltavy? Váhala jsem, ale tak nějak samozřejmě plácla: asi 20km rychlostí.  Cestou zpátky mi to pořád leželo v hlavě. A tak mi nezbylo, než sledovat nejen cestu před sebou, ale i cyklocomputer na řidítkách. A to i několik dní poté.

A je to  trochu jinak! 20km rychlostí mi to jede, když se cesta malinko skloní a koloběžka frčí skoro sama. Nebo ji po rovině musím dooooost popohánět.

Do mírného kopce, tak trochu „piánko“ to jede +- 10 km rychlostí, když zaberu, jede to ještě o kousek víc. Když je to víc do kopce, desítkou nejedu ani náhodou, plahočím se sedmičkou a někdy dokonce jízdu zaměním za procházku. Nebo běh.
Stejně jako do kopce i po rovině je třeba stroj popohánět. Po rovině to jde snáz. Čím víc za to vezmu, tím víc jedu, obvykle tak 12–15 km/hod. Obvyklá pohodová (turistická) rychlost je prý kolem 16–18 km/hod. Ale nevím, ač se snažím sebevíc, já tu pohodu při tomhle tempu většinou vyhlížím marně.

rychlost jízdy
Foceno za jízdy při 15km rychlosti

Jezdím, jak to jde, většinou záleží, co mě žene, kam jedu, kolik mám času, kolik km ještě chci ujet či kolik mě jich ještě čeká… Koloběžku používám hlavně ke sportovnímu tréninku, místo různých aerobních aktivit. Takže se snažím aspoň část tréninku jezdit sportovně, rychlostí mezi 16–20 km/hod. Trénovanější koloběžkáři prý jezdí kolem 24 km/hod. a někteří dokonce víc jak 30km rychlostí. Přes tu dvacítku to taky občas zkouším, ale přiznávám, že běh na krátké tratě mi vždy vyhovoval víc. A to platí i pro koloběh, běžím rychle, ale v rychlejším tempu vydržím jen chvíli.

Zato z kopceeee! To je pohoda! Jede to samo! Čím je kopec prudší, tím je jízda rychlejší. Pochopitelně! Při rychlosti kolem 22 km, možná i 23 km/hod. se ještě snažím přidupávat, při vyšší rychlosti se mi noha, která by chtěla koloběžku ještě trochu popostrčit, spíš jen plete. A protože si ji nechci nechat utrhnout (s jednou by se pak jezdilo špatně), raději si to jen užívám. Držím řidítka a snažím se, jak se říká „mít kontrolu nad vozidlem“.
A také postupně překonávám rekordy (ty své). Když se mi to rozjelo a na displeji se objevilo 35, docela to svištělo. Pod kopcem jsem se svým výkonem s radostí pochlubila! Nicméně ve svém věku už asi kaskadér nebudu, a tak jsem také hlásila, že po vyšší rychlosti netoužím. O pár týdnů později se mi to ale, shodou okolností z toho samého kopce, rozjelo ještě o něco rychleji. Jela jsem… 45km rychlostí.  Ale tenhle rekord už asi překonávat nebudu! Pak už raději dokonale otestuji kvalitu svých brzdových špalíků.

Takže, Laďko, tak nějak mi to jezdí…

O technice jízdy

technikaKaždý začátečník se s koloběžkou musí nejprve sžít. Jízda na ní není složitá, ale některé věci musíte natrénovat, osahat si je a nebo na ně sami přijít…

Jste-li začátečník, nezbývá než jezdit a jezdit, postupně zkoušet nové věci. Chce to čas a trénink, jako ve všem. A po čase zjistíte, že zvládáte to, co dřív ani náhodou. Tak třeba já jsem pravák, a tak jsem nějaký čas měla pocit, že to s levou nohou úplně dobře nepůjde. No, zkrátka je levá. 🙂

Ale po určité době ježdění ji musím pochválit – zlepšuje se. A je čím dál lepší. I když je pravda, že si tu svou méně šikovnou nohu musíte otestovat. Kvality té pravé asi jen tak nedosáhne, ale když jí vyzkoušíte, tak trochu intuitivně poznáte, co a kdy jí můžete svěřit.
Já například, i když už jezdím několik měsíců, se při sjezdu z kopce vždy více spoléhám na tu šikovnější. Zkrátka pravé noze svěřím funkci stojné nohy. Jsem si na ní jistější a vyměním ji, až když je unavená nebo když si to uvědomím a chci, aby si to ta levá také zkusila.

technika jízdy
Pravá nebo levá? Potřebujete obě!

Nohu až k řidítkům?
Tak nevím, jestli jste na to už narazili… Na různých videích o správné technice jízdy někdy koloběžkáři zvedají nohu (tu aktivní, co se odráží) hodně vysoko. Koleno dotáhnou až k řidítkům. Když jsem to viděla poprvé, zasmála jsem se a říkala si: „No, takhle teda určitě jezdit nebudu…“ A co myslíte? JEZDÍM!

Sice jsem zpočátku byla plná rozpaků a po očku sledovala ostatní, jak moc se na cyklostezce starám o zábavu, ale to už teď neřeším. Zjistila jsem totiž, že někdy to jinak nejde. Zkrátka nasadím ten zdánlivě směšný závodní styl a jedu. Proč?
Tak od konce a zjednodušeně – zejména proto, že zvednutá noha se k zemi přiblíží vyšší rychlostí a můžete se o zem opřít větší silou. Máte v ní víc energie, než když se odrazíte jen z 20cm vzdálenosti od země.
A kdy tento styl nasadit? To když například jedete vyšší rychlostí (19 km a víc) a chcete se odrazit. Jedete sice už dost rychle, ale mohli byste ještě rychleji nebo potřebujete rychlost udržet. Zpočátku jsem si myslela, že se při jízdě v rychlosti kolem 20 km/hod. už odrážet nedá, ale omyl! Stačí zvednout nohu a jde to!
Anebo, až se vydáte na závody a budete chtít zrychlit a být co nejrychlejší, tak bez tohoto stylu se asi neobejdete. Já ho proto od svého prvního závodu při každém tréninku pilně procvičuju 🙂 .