Jeden závod – spousta dojmů

závody 2014Přestože mám svůj první závod už pár dní za sebou, musím se k němu vrátit. Ač jsem to netušila, moje zážitky zpestřily den i lidem okolo…

Hned večer po závodě mi shodou okolností zavolala sestra Pavla. Asi by se o mém odpoledním programu nedozvěděla nebo až bychom se viděly, ale já, plná dojmů, jsem to prostě vypustila.

A tak jsem ji vylíčila, jak mi ujelo závodní pole, jak jsem v zatáčce za startem, měla kolem sebe několik dětí a v zúženém místě jsem je pro jistotu před sebe pouštěla. Nebylo to pro jejich větší šance na vítězství, ani pro to, že jsem matka, ale jednoduše pro obavy před jakoukoli kolizí. Děti jsou totiž nevyzpytatelné, při jízdě na kole kličkují, vrávorají, někdy vůbec neodhadnete, kudy a kam se vydají. A na koloběžce se snahou jet co nejlíp a nejrychleji obzvlášť…

Vůbec mě nenapadlo, že začátek bude tak důležitý. Že mi všichni ujeli, mi došlo, když už bylo pozdě. Jednu chvíli jsem sice před sebou viděla jednoho ze závodníků nebo to byla závodnice? Ale než jsem několikrát vyměnila nohu, byli v nedohlednu. Jasně, že jsem do toho mohla trošku víc šlápnou, zkusit je dohnat (pokud by mi ovšem síly stačily). „Ale víš co,“ říkala jsem ségře, „mým cílem bylo dojet… nemohla jsem riskovat, že v půlce závodu vypustím duši, dojdou mi síly a nedojedu. První závod jsem přece jela hlavně na jistotu.“ Své zážitky jsem asi líčila hodně přesvědčivě a s notnou dávkou humoru… Nasmály jsme se, jako bych vyprávěla hodně povedený vtip.

start Koloběhran
Závodníci krátce po startu

Za dva dny volala sestra Petra: „…prý jsi jela závody…“ vyzvídala a hlásila současně. Zážitky jsem příliš líčit nemusela, sestra A to sestře B vylíčila za mě. 🙂 Ale přiznávám, když vás druzí obdivují, přestože jsou to jen o 14 let mladší sourozenci, člověk si to chce užít a tu chvíli malé slávy malinko natáhnout. A tak jsem ještě pár postřehů přidala.
Den poté zazvonil telefon. Volala skoro 70letá maminka: „… tak holky říkaly, že jsi jela závod na koloběžce…“ No, co myslíte? Mamince jsem pár věcí, které už asi slyšela, zopakovala a přidala i poznámku, že jsem v jednu chvíli vůbec nevěděla, jestli jedu správně. Trať byla značená dobře, ale jak jsem jela sama a ze závodníků nikde nikdo, připadalo mi, že jsem to vzala oklikou a jedu o kolo víc… Mamince jsem zvedla náladu a předpokládám, že vše do detailu vylíčila tátovi.

A pak, že závod je zážitkem jen pro závodníka a pro diváka u trati či u televize. Jak je vidět, jeden jediný závod může zpestřit docela obyčejný den úplně celé rodině. Škoda jen, že nezavolal taky brácha…

Můj první závod

koloběhranA máme za sebou premiéru já i koloběžka. Obě jsme se v sobotu 4. 10. poprvé zúčastnily závodu. A tak jsme včerejšek zasvětily vstřebávání dojmů a odpočinku.

Přestože nemám coby koloběžec žádné ambice vyhrát jakýkoli závod, chtěla jsem zažít závodní atmosféru, poznat jiné koloběžkáře, dojet do cíle… a aspoň o kousek překonat mnou nastavený časový limit.  A to se mi podařilo…

Organizaci závodu KOLOBĚHran 2014 není co vyčíst, přesto jsem si z celé akce přivezla spíše smíšené dojmy.  Je to můj názor a mé pocity, domnívám se však, že mohou pomoci všem dalším začínajícím koloběžkářům, jako jsem já.

závod koloběhran 2014
Na trati

1. Pokud se chystáte na závod poprvé, doporučuji vyrazit s kamarádkou, partnerem, manželem…, a to i když oni sami na koloběžce nejezdí. Důvod je jednoduchý – nebudete se na vše cítit sami. A navíc vám pohlídají koloběžku, když potřebujete kamkoli odběhnout.

2. Jedete-li si závod užít a z jakéhokoli důvodu se nechcete hnát za medailí ani za co nejlepším časem, připravte se na to, že můžete celý závod jet jen sami. Sami proti sobě, sami se sebou a jen se svým cyklocomputerem 🙂 . Tohoto společníka si určitě vezměte s sebou,  pomůže vám hlídat tempo, chcete-li splnit svůj cíl a dojet v časovém limitu.

3. Nejezděte na závody s žádnými představami. Nechte se překvapit. Mně například chyběla taková ta pravá závodní atmosféra – i jeden jediný závodník, jedoucí sám a daleko za závodním polem, uvítá povzbuzení, potlesk, fandění… A když nejsou na trase diváci, čekala jsem to od pořadatelů, dobrovolníků, lidí u občerstvení… Za celou dobu závodu mi ale zatleskala jen jedna jediná žena z pořadatelů. Moc jí za to děkuji. Výsledek to nejspíš nijak neovlivnilo, ale mě to povzbudilo. (Tato skvělá žena se sportovním duchem stála u odbočky z hlavní trasy směrem do areálu vysokých škol nedaleko cíle. Tak jí to prosím vyřiďte). Škoda, že povzbuzení nepřišlo ani při projíždění cílem od ostatních koloběžkářů. A že jich tam bylo!

4. Na takové akci budete mít také možnost okouknout „stroje“ soupeřů a poznáte rozmanitost koloběžek. K vidění byly různé značky, někteří měli závodní koloběžky, speciální rámy, úplně hladké silniční pláště… jiní jeli na docela „obyčejné“ koloběžce. I když pak budete mít pocit, že s tou svou kolobrndou jste v jisté nevýhodě, nenechte se zviklat. Naopak, naživo okoukněte, co se dá, ať víte, co byste chtěli vyzkoušet, co se vám líbí nebo nelíbí a co je možné.

O výsledcích jsem zatím nenapsala ani slovo, tak tedy: dojela jsem se ztrátou cca 12 minut na vítězku ženské kategorie. Výsledný čas 44:27. Co na tom, že jsem dojela poslední, startovala jsem s cílem dojet v čase pod 50 minut. A to vyšlo! Bylo to o chlup i s malou rezervou, ale povedlo se!

Chuť do koloběžkování mi výsledek rozhodně nevzal. Určitě budu muset vyzkoušet alespoň ještě jeden závod. Ať mám co srovnávat… Navíc má můj plzeňský výsledek jednu velikananánskou výhodu – můžu se už jen a jen zlepšovat!