Zdeněk Černý o svých koloběžkách, vyjížďkách i závodění

Je to zapálený koloběžkář, pořadatel koloběžkových závodů a řady vyjížděk a jak o sobě říká – také příležitostný závodník, řidič doprovodného vozidla koloběžkových akcí a někdy i zvláštní vizionář koloběžkové budoucnosti. A to určitě není všechno…

Před několika lety jsme se setkali na jednom koloběžkovém závodě. Tehdy jsem ale vůbec nevěděla, kdo Zdeněk Černý je. Byl představen jako majitel Západočeské cestovní agentury a sponzor koloběžkového závodu, z čehož jsem usoudila, že má koloběžky rád. Nic víc, nic míň. Až později jsem zjistila, že na koloběžkách nejen aktivně jezdí, ale že kolem koloběžek také pořád něco podniká. A tak když mi Zdeněk letos poslal termíny svých koloběžkových závodů, hned jsem ho požádala o rozhovor.

Zdeněk Černý s malým vnukem Matyášem
Zdeněk Černý se svým vnukem Matyášem

Jak jste se, Zdeňku, dostal ke koloběžkám
Asi v mých 10 letech, se koloběžka objevila na Vánoce pod stromečkem (modrá NDR se sedátkem, kola 12“ palců). Tak započalo to dětské koloběžení, v mých 16 le tech jsem tuto koloběžku za pomoci starších kamarádů se svářečkou poupravil do podoby rádoby závodní 12“ koloběžky a na ní pak najezdil tisíce kilometrů. Pak přišla vojna, manželka, děti a čas běžel bez koloběžky… Až jednou – po 35 letech – jsem se svezl na dospělé koloběžce… A najednou se něco seplo, něco znova naskočilo a bylo vykoloběžkováno. 🙂 Do týdne jsem si pořídil koloběžku Kostka Tour a do měsíce jsem se objevil na prvních závodech.

Zdeňkova první koloběžka
Zdeňkova první koloběžka

Na jaké koloběžce jste jezdil a jezdíte?
Koloběžek mám několik (9 ks). Používám je podle nálady, počasí a podle povahy a povrchu plánované trasy. Ale nejraději používám koloběžku 28×28“. Momentálně je to IMOLA od Morxes, asi to bude tím, že je nejnovější. 😊.

Jezdíte rád sám nebo spíš s přáteli a ostatními koloběžkovými nadšenci?
Jízda na koloběžce to je taková očista hlavy a duše, proto nejraději jezdím sám. Je to dáno i mými parametry věku a váhy – jsem vyznavačem pomalejší jízdy. Ale na druhou stranu mám naježděno spousty kilometrů ve skupinkách při společných výletech.

Jste jedním ze zakladatelů seriálů závodů Bez pedálů, zdá se, že ale seriál doznal mnoha změn a závodů v posledních letech ubylo. O závodění už není takový zájem?
No, je pravdou že jsem seriál koloběžkových závodů Bez Pedálů v roce 2012 spoluzakládal, ale není tak veřejně známé, že jsem na podzim roku 2016 seskupení Bez Pedálů na vlastní žádost opustil. Proto na úbytek závodů seriálu Bez Pedálů neumím odpovědět. Ale o závodění je, myslím, zájem veliký, během roku je různých akcí a závodů spoustu, jen si vybrat dle vlastní chuti.

Aktivity Bez pedálů se mi líbily, hlavně rozmanitost závodů, jakoby spíš šlo o zábavu, společné sdílení zážitků a překonávání sama sebe než o to vyhrát.
Ano souhlasím, závody Bez Pedálů byly hodně pestré, šlo o to ukázat v našem regionu koloběh pro širokou veřejnost a z ní potom vybudovat závodní koloběžkovou špičku. Což se mimochodem povedlo v podobě Vojty Hrůzy a bratrů Jana a Miloše Pavla.

ZdeněkČerný také pořádá VOK - Víkend orientačního koloběhu
Zdeněk také pořádá VOK – Víkend orientačního koloběhu

Ale vám, zdá se, pořadatelství závodů a závody v podobném duchu chybí. Proto jste začal pořádat Víkend orientačního koloběhu v Tachově? Nebo akcí pořádáte víc?
Pořádání VOK (Víkend Orientačního Koloběhu) je tak trochu z nouze ctnost, stačí jeden pořadatel na 100 závodníků, tak to pohodlně s manželkou zvládáme. Dále jsem spolupořadatelem mezinárodního závodu Bratislava – Vídeň cca 69 Km pohodové trati kolem Dunaje. Dále s manželkou pořádáme Silvestrovskou jízdu po Tachovském okolí, které se účastní asi 60 až 80 cyklistů a koloběžců. Tato akce je již taková, jak se říká, srdcovka, už jme ji pořádali posedmé.

Můžete nám „své“ závody představit – proč bychom měli přijet?
VOK – Víkend Orientačního Koloběhu
, letos se koná 2. až 3. června.
1. den je kapličkování – tříhodinová jízda za kapličkami po Tachovském okolí, každá kaplička má jinou bodovou hodnotu. Vítězem se stane účastník s největším počtem bodů. 2. den startuje rozbalením obálky, kde se závodník v mapě dozví sedm průjezdních bodů, které musí navštívit a je jedno v jakém pořadí. Vítěze určí nejkratší dosažený čas. Více se můžete dozvědět na www.voktachov.cz.

Zdeněk Černý s koloběžkářem Jurkem Milewskim z Rakouska
Zdeněk se zapáleným koloběžkářem Jurkem Milewskim z Rakouska. Setkání na Bavorském jezeru Chiemsee (Jižní Bavorsko).

Bratislava – Vídeň to je závod na delší trasu cca 69 km, za podpory dvou občerstvovacích stanovišť. Prostě závod z bodu A do bodu B s logistickou podporou. Více na www.tritt.at.

A proč byste měli na tyto závody přijet? Protože jsou to závody jediné svého druhu nejblíže v okolí střední Evropy, hlavně se tam sejde výborná parta koloběžkové komunity a v neposlední řadě je to možnost získat zcela ojedinělé koloběžkové zážitky.


Pořádat závody ale není jen tak, kdo vám pomáhá?
Pomoc při pořádání závodů? Musím vyzvednout podporu rodiny a hlavně manželky. A také musím vzpomenout kluky ze zahraničí Davida Paška (AUT) a Juraje Krajčíroviče (SVK), se kterýma organizujeme závod Bratislava – Vídeň.

Závodíte rád? Kolika závodů se ročně účastníte a je závod, který si nikdy nenecháte ujít?
V mé kombinaci věk/váha beru závody tak, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Kvantita závodů není tak důležitá, prostě mě to musí bavit. Velice rád jezdím závod Bez Pedálů takzvanou pětihodinovku, ta mě baví velice moc.

Zdeněk Černý na vyjížďce s ostatními koloběžkáři
Zdeněk na vyjížďce s ostatními koloběžkáři

Ptát se, kde jezdíte nejraději, je asi zbytečné. Zaregistrovala jsem, že často jezdíte po Západních Čechách, po Českém lese a také v příhraničí – v Bavorsku. Nedivím se, mám ten váš kraj moc ráda, přesto prozradíte, proč se tam tak rád vracíte?
Bavorsko mám opravdu hodně rád, největší důvod je bezpečnost jízdy a mnoha četnost těchto bezpečných cyklostezek. Určitě bych doporučil Bocklweg, cyklostezka vede po tělese bývalé železnice, kde nás nadchne pozvolné stoupání a klesání. Cyklostezka je dlouhá 52 km a kolik z této stezky využijete je pouze na Vás. Dle mého názoru je to nevhodnější trasa pro ujetí prvních 100 km na koloběžce, pro její lehce zvlněný profil, trasa tam a zpět krásných 104 km. (Poznámka autorky: Určitě souhlasím a doporučuji, kousek téhle cesty jsem si na koloběžce už také projela a mé dojmy najdete v článku Na koloběžce po cyklostezce Bockl-Radweg.)

Často pořádáte společné koloběžkové vyjížďky, přidat se k Vám tedy může kdokoli? I méně zdatní a začínající koloběžkáři?
Tady se pousměji, všichni jsou zdatnější než já, i ty začátečníci, takže se může přidat opravdu kdokoliv. Pozvánky k výletům zveřejňuji na FCB stránkách koloběžení Tachov.

Koloběžkám propadla i Zdeňkova manželka – na vyjížďce v Bavorsku
Koloběžkám propadla i Zdeňkova manželka – na vyjížďce v Bavorsku

Byl jste členem předsednictva ČSK, podařilo se vám za tu dobu nějak svět kolem koloběhu ovlivnit? Z čeho máte radost a je něco, co vás mrzí, že jste nedotáhl do konce?
Pravda, v předsednictvu ČSK jsem byl a nemyslím si, že bych z této pozice nějak působil na koloběh jako celek. Koloběh jsem za pomoci kamarádů z Bez Pedálů rozhodně poznamenal, etapovým koloběžkovým závodem ETAPÁK. Tři ročníky Etapáku by nemusely zapadnou v zapomnění. Škoda, že se nenašel následovatel, který by přebral tento štafetový kolík, to je opravdu velké škoda. Co mě mrzí, že není více lidí kolem koloběžek, kteří hledají způsoby – zatím převládají lidičky, kteří hledají důvody.

Jezdíte už řadu let, jak se podle vás situace/koloběh změnil?
Koloběh se hodně změnil, hlavně je to kvantita koloběžců, přehršel koloběžkových modelů od hraček až po karbonové závodní koloběžkové monoposty. Hlavně koloběžka vyrostla do plnohodnotného sportovního náčiní. A oslovuje čím dál tím více lidí..

Proč myslíte, že je u nás, oproti jiným zemím, koloběh tak oblíbený? A co koloběhu, jako sportovní disciplíně, u nás chybí?
Oblíbenost koloběžkového sportu bude zřejmě v jeho jednoduchosti a zdravém pohybu pro všechny věkové a váhové kategorie. A též v dostatečném počtu Českých výrobců těchto koloběžkových strojů. A co u nás koloběhu chybí? Více osobností, které si umí představit, že koloběh může být v blízké době olympijským (plnohodnotným) sportem.

Přestože v Regensburgu už Zdeněk Černý byl, chystá se tam letos znovu
Přestože v Regensburgu už Zdeněk byl, chystá se tam letos znovu

Co pro letošní rok s koloběžkou plánujete – zúčastnit se několika závodů, vydat se na dlouhou cestu…
Mojí první letošní závodní aktivitou bude závod Bratislava – Vídeň, pak se vydám na českou Rollo Ligu. Ale hlavně se chci věnovat městskému turistickému ježdění. V plánu mám Mnichov s jeho olympijským parkem, Regensburg, Norimberg a samozřejmě Vídeň, ve které stále něco nového objevuji. Prostě a jednoduše si užít pohodu s koloběžkou a o to přece jde!!

Děkuji za rozhovor.

Foto: archiv Zdeňka Černého

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

WordPress spam blocked by CleanTalk.